Tišnovský stavitel Josef Vitula

mapa
V souvislosti s rozvojem architektury v Tišnově 20. století se obvykle zmiňují jména starostů Františka Müllera a Aloise Řezáče a nikdy se nezapomene ani na architekta Bohuslava Fuchse, podle jehož plánů byla vystavěna slavná budova městské spořitelny. Badatelé ovšem často zapomínají na dalšího tvůrce architekta, stavitele a podnikatele Josefa Vitulu, kterému moderní Tišnov doslova vyrostl pod rukama. Jeho jméno však zmiňuje většina dobových textů o tišnovské architektuře a současně je podepsán pod desítkami plánů z Tišnova a jeho okolí. Josef Vitula je dobrým příkladem schopného a moderně uvažujícího stavitele, jenž působil mimo velká umělecká centra, prošel složitým 20. stoletím a zanechal po sobě zcela nepřehlédnutelné stopy.  
 
V březnu 1921 přijalo československé Národní shromáždění zákon o stavebním ruchu, kterým se snažilo ukončit velkou bytovou nouzi, způsobenou úpadkem stavebnictví během první světové války. Štědrá vládní podpora výstavby domů a bytů vedla v celém Československu k rychlému zakládání stovek bytových družstev, jejichž členové měli usnadněný přístup k vlastnímu bydlení. Družstva vlastnila společné fondy a pozemky, platila architekty i urbanisty řešící nové čtvrti, případně zřizovala nové ulice, chodníky a mosty. V Tišnově, kde byla po první světové válce bytová nouze zvláště kritická, vzniklo Všeobecně prospěšné stavební a bytové družstvo jen několik dnů po přijetí zákona. V čele představenstva stanul starosta Řezáč, pod jehož vedením začalo družstvo nebývale vzkvétat. Do roku 1928 vystavělo v Tišnově téměř osmdesát rodinných domů, určených pro všechny vrstvy obyvatelstva, a svoji činnost vyvíjelo i v okolních obcích. Prostřednictvím  činnosti družstva vznikly celé nové ulice, například Tyršova, Družstevní, Jiráskova a množství budov na dalších přilehlých ulicích, vedoucích na někdejší náměstí Tomáše Garrigua Masaryka. Družstvo mělo rovněž zásadní vliv na rozvoji vznikající vilové čtvrti. Domky, domy a vily družstevníků však vznikaly po celém Tišnově.
 
V knize Půlstoletí spořitelny města Tišnova 1875—1925 byla situace popsána následujícími slovy. „Přes nepochopení, chamtivost a zlomyslnost různých živlů v městě našem, načíná starosta Řezáč jako předseda stavebního družstva díla, kterým zapíše se na věky do historie Tišnova: vybudování nového zahradního města od Klucaniny ke kostelu, od Riegrovky k nové čtvrti za Humpolkou. Regulační plán jest hotov, jednání s majiteli pozemků až na malé výjimky jest skončeno a doufejme tedy, že brzy oživnou nivy pod Klucaninou a Polouděli za hřbitovem a Tišnov stane se vbrzku městem feriálním, a po úpravě trati a jízdního řádu skutečným předměstím, villegiaturou Velkého Brna, vzorným hostitelem letních hostů a cílem i východiskem turistů, jak by překrásné okolí města zasluhovalo.“  
 
V roce 1921, tedy v roce založení tišnovského stavebního družstva, bylo Josefu Vitulovi dvacet osm let. Bydlel v domácnosti svého bratra Františka, stavebního podnikatele v Kuřimi, a samozřejmě vůbec netušil, že už za pár let spojí svůj osud s nedalekým Tišnovem. Rozvoj města a podnikatelské příležitosti s ním spojené však brzy přitáhly jeho pozornost. Je možné, že se k prvním zakázkám v Tišnově dostal prostřednictvím bratra, jemuž mimo jiné patřil také prosperující obchod se stavebním zbožím. První budova, kterou Vitula v Tišnově vystavěl, zatím není známá, ale už roku 1923 si na ulici Kukýrna začal budovat vlastní vilu, do níž z Riegrovy ulice přesunul i sídlo své nově založené firmy. Vila do značné míry naznačuje Vitulovy architektonické schopnosti. Jako absolvent Střední průmyslové školy stavební v Brně projektoval nejdříve v poněkud konzervativním duchu. Na jeho domech a vilách, včetně jeho vlastní, se objevovaly motivy obvyklé spíše pro pozdní historismus a secesi — vysoké štíty, výrazné římsy, okenní šambrány, vysoká sdružená okna, a dokonce lodžie s arkádou. Ačkoli se Vitulovy projekty mohou zdát jako poněkud zastaralé, zjevně odrážely vkus tišnovských občanů, kteří chtěli mít domy podobné těm, jaké už v Tišnově stály, případně jaké obývali majitelé vil v brněnské Masarykově čtvrti či v Černých Polích. Domy vycházející z anglického cottage stylu a vzorů, uveřejňovaných v téměř všech soudobých časopisech o architektuře, byly pro zahradní města více než typické. Vitula se snažil také o to, aby na svých projektech mohl uplatnit výrobky z bratrova závodu na výrobu betonového a cementového zboží a posléze i ze své vlastní firmy na cementové zboží, kterou založil v Tišnově roku 1924. Tím, že na stavbách využíval svůj stavební materiál, byl výrazně levnější než jeho konkurence, a mohl tak určovat stavební vývoj v celém městě. Už před rokem 1927 se stal členem představenstva bytového družstva, což mu umožňovalo ještě snadnější přístup k zakázkám než dříve. 
 
Stavební firma Josefa Vituly pracovala i na veřejných stavbách financovaných tišnovskou radnicí a nejrůznějšími spolky. Vystavěla tišnovskou rozhlednu, rozšířila budovu dívčí měšťanské školy a mimo jiné získala zakázku na stavbu funkcionalistické spořitelny podle projektu Bohuslava Fuchse. Setkání Josefa Vituly s moderní architekturou, využívající betonové konstrukce a další neobvyklé postupy a materiály, výrazně pozměnilo jeho uvažování. Protože se ve třicátých letech měnil i vkus zákazníků, opustil své projektování v konzervativních architektonických formách a začal navrhovat domy a vily ve funkcionalistickém stylu. Jeho nejvýznamnější stavbou je nepochybně elegantní Chmelařova vila s výrazně zaoblenou schodištní halou prostupující několika patry, na níž použil betonovou konstrukci a luxfery. Dům do značné míry připomínal soudobé projekty Bohuslava Fuchse, jenž byl pro Vitulu nepochybně velkým vzorem. Ve stylu funkcionalismu se mu podařilo navrhnout či alespoň realizovat několik dalších staveb v Tišnově a jeho okolí. 
 
Do dalšího rozvoje Vitulova podnikání zasáhla světová krize a poté i druhá světová válka. V roce 1943 byl nucen pozastavit výrobu cementového zboží a následně se věnoval pouze stavitelství. Omezené možnosti v průběhu války však vedly k úpadku jeho činnosti, kterou s konečnou platností ukončil komunistický převrat v roce 1948. Stavební firma Josefa Vituly, pracující v období první republiky na desítkách budov v Tišnově a jeho okolí, skončila. Vitula až do důchodu pracoval jako stavební znalec a odhadce, nicméně veřejného života se už spíše stranil. Zemřel téměř v zapomnění ve své tišnovské vile v září 1973. Část architektonických plánů z jeho pozůstalosti je však dochována ve sbírkách Podhoráckého muzea, takže stavitelovu činnost jistě čeká patřičné zhodnocení. Josef Vitula, jenž svými stavebními projekty z přelomu starých a nových časů výrazně ovlivnil podobu nejkrásnějších částí města, patří k nejdůležitějším osobnostem tišnovské architektury 20. století.  

Objekty v tématickém bloku

Mascot