Tišnovské zahradní město

mapa
V Tišnově 20. století se architektura vyvíjela podobně jako v jiných stejně velkých městech na Moravě. Nejvýznamnější a nejzajímavější stavby většinou navrhli architekti pocházející z Brna nebo jiných uměleckých center, moderní architektonické formy se sem dostávaly s jistým zpožděním a jejich podobu zásadně ovlivňovaly schopnosti i postoje místních stavebních mistrů a objednavatelů. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že Tišnov až na výjimky nepřinášel v architektuře nic mimořádného. Navzdory tomu se zde nachází projekt, který má v České republice jen málo srovnání. Nejde však o stavbu, ale o rozsáhlý urbanistický zásah do podoby města, jímž je vilová čtvrť pod kopcem Klucanina, v dobových textech nazývaná zahradní město.
 
Na přelomu 19. a 20. století vrcholil v celé Evropě rozmach průmyslové revoluce, která proměňovala celý kontinent už více než sto let. Ovlivnila také architekturu, a nejen tu industriální. Největší továrny se obvykle soustředily do měst, kam za prací přicházely tisíce dělníků z venkova. Rychlý nárůst obyvatel vedl k překotné výstavbě dělnických bytů, ale také nevyhovujících kolonií, v nichž hrály nařizované sociální, hygienické a estetické ohledy jen nepatrnou roli. Dělnické brlohy hyzdily města a vyvolávaly zděšení, vedly k promýšlení nových projektů ideálních měst, z nichž vynikaly názory urbanisty Ebenezera Howarda. Pod vlivem četby sociálních teorií prosazoval názor, že všechny vrstvy obyvatelstva, včetně těch nižších, mají právo na přijatelné a zdravé bydlení, spojující všechny výhody města a venkova. Jeho představa zahradního města, vystavěného podle urbanistického plánu ve tvaru kruhu s pravidelnou sítí ulic a bulvárů, obsahovala zelené plochy, veřejné budovy a zejména příjemné parcely s domy v zahradách. Howardovy záměry vzbudily značný zájem a zanedlouho se začaly uskutečňovat na britských ostrovech. V roce 1903 zde vzniklo první zahradní město Letschwort a brzy po něm další urbanistická díla, naplňující Howardovy představy alespoň z části. Z Velké Británie se myšlenka začala šířit do celé Evropy, mimo jiné i do habsburské monarchie.
 
Nejstarší zahradní města u nás založili jejich tvůrci až v nově vzniklém Československu, které se  po svém vzniku potýkalo se značnou bytovou nouzí. Významu Howardových teorií si povšimla hlavně Státní regulační komise, založená roku 1920, jejíž zaměstnanci je začali alespoň částečně uplatňovat v nově stavěných pražských čtvrtích. Regulační plány s paprskově se rozbíhajícími nebo zakřiveně působícími ulicemi, kolem nichž se rozkládaly zahrady s vilami, začaly vznikat hned v několika částech Prahy, jako byla Ořechovka, Strašnice, Vinohrady, Spořilov nebo Barrandov. Později se zahradní města rozšířila také do dalších měst republiky a ovlivnila i podobu baťovského Zlína. Jeho prvky je možné najít také v obloucích ulic brněnské Masarykovy čtvrti, která mohla značně ovlivnit i výslednou podobu tišnovského urbanismu. Na rozdíl od původních anglických představ rostla československá zahradní města v blízkosti starší zástavby, což umožňovalo převzít jen omezené množství původních Howardových myšlenek. Podstatnější rozdíl oproti Anglii však spočíval v tom, že se téměř vždy jednalo o vilové čtvrti obývané bohatšími obyvateli. Původní myšlenka založená na pomoci nejchudším tak zůstala nenaplněna. Podobně tomu bylo i v Tišnově. 
 
Bytová nouze a na ni navazující výstavba otevřela v Tišnově otázku nového územního plánu už kolem roku 1920, kdy byl městské radě předložen regulační plán městského inženýra Ladislava Seyferta. Týkal se nepochybně polí pod kopcem Klucanina, kde měla vzniknout nová čtvrť. Vedení města však nebylo s návrhem spokojeno, takže o rok později pověřilo stejným projektem mladého inženýra Čeňka Vondráše. Tišnovští radní nebyli výsledkem příliš nadšeni ani tentokrát, ale když Vondráš zapracoval jejich poznámky, regulační plán nakonec schválili. Do Vondrášova plánu však bylo často zasahováno a jeho podoba se ještě častěji měnila podle přání majitelů stavebních parcel. Roku 1925 byl radě i zastupitelstvu předložen další Vondrášův plán, tentokrát vyhotovený na přání zdejšího stavebního družstva, v němž zájemci spatřili podrobně rozpracovanou síť ulic s hlavní třídou, propojující novou čtvrť se středem města. Tento „Ideový plán města Tišnova“, vedením radnice často nazývaný zahradní město, byl s konečnou platností schválen v roce 1929. Šlo o mimořádný urbanistický návrh. Pravidelnou síť souběžných a pravoúhlých ulic vedoucích do plánované čtvrti z centra města Čeněk Vondráš zakončil a zároveň propojil dvěma dalšími ulicemi ve tvaru půlkruhu, které dodaly projektu velmi moderně a racionálně působící dispozici. Podél těchto komunikací pak s podporou družstva vyměřil parcely, na nichž měly vzniknout desítky domů, obklopených zahradami. 
 
Hrdost tehdejších Tišnovanek a Tišnovanů nejlépe dokládá text starosty města v katalogu Podhorácké výstavy z roku 1927, v němž mimo jiné píše: „Družstvo nechalo též svým nákladem vypracovati projekt zahradního města tišnovského, kde postaveno býti má dvě stě dvacet rodinných domů a který se postupně realisuje.“ V roce 1940 popsal v Lidových novinách „výstavbu Tišnova“ architekt Bohuslav Fuchs, jenž psal o městě jako o „zahradním předměstí Brna“. Označení Zahradní město Tišnov se následně vyskytovalo v novinách až do konce druhé světové války. 
 
Není jistě náhodou, že tvůrce tohoto plánu Čeněk Vondráš studoval v závěru devadesátých let 19. století na České vysoké škole technické v Praze, kde se otázky spojené se zahradním městem řešily velmi často. Vondráš znal nepochybně také mnohé pražské architekty, kteří se podíleli na vzniku tamních zahradních čtvrtí. Jak se dostal do Předklášteří a odtud do Tišnova, kde od roku 1925 pracoval jako městský inženýr, není zatím jasné. Místo mu však mohl zprostředkovat významný pražský developer a zakladatel zahradního města ve čtvrti Barrandov Václav Havel, jehož matka pocházela z Tišnova, do jehož okolí se často a rád vracel. U nedalekého Žďárce si ostatně nechal vystavět rodinné letní sídlo. 
 
Zcela mimořádný urbanistický projekt Čeňka Vondráše a starosty Aloise Řezáče je v Tišnově přítomný do současnosti. Nachází se v něm řada pozoruhodných vil, vystavěných zejména během první republiky, které jsou součástí Tišnovského architektonického manuálu. Zdejší zahradní město se během 20. století změnilo jen málo. Čtvrť pod kopcem Klucanina, jež s konečnou platností přenesla Tišnov do moderní doby, rozhodně nepatří k největším a nejslavnějším na Moravě, zcela nepochybně však představuje to nejlepší z architektury v Tišnově a zároveň se řadí mezi nejzajímavější urbanistické projekty první republiky v Československu.

Objekty v tématickém bloku

Mascot