Brněnští architekti v Tišnově

mapa
Brno, největší kulturní a umělecké centrum Moravy, ovlivňovalo podobu nedalekého Tišnova nejpozději od období baroka, kdy jsou ve městě doloženy umělecké zakázky tak významných osobností, jako byli malíř Josef Stern či sochař Ondřej Schweigl. Umělci, umělečtí řemeslníci a architekti působící v Brně, kde často pracovali ve službách aristokracie nebo bohatých klášterů, přinášeli na venkov nejnovější umělecké podněty, které obvykle představovaly to nejlepší, co bylo v Tišnově k vidění. Jejich práce zde navíc zvyšovaly společenský význam zdejších objednavatelů a přirozeně ovlivňovaly podobu prací místních řemeslníků a mistrů, kteří se snažili díla svých významnějších kolegů napodobovat. Touha oslovovat umělce z Brna zkrátka představovala cestu, jak vytvořit v Tišnově něco moderního a zajímavého. Tento názor přijal za svůj i starosta František Müller, hodlající na přelomu 19. a 20. století proměnit ospalý Tišnov na elegantní klimatické lázně, vítající hosty z větších měst. K něčemu takovému byla vznešeně působící architektura nezbytná. Podobně jako starosta uvažovali i jeho stoupenci z řad zdejších měšťanů a podnikatelů. Tišnov se měl stát moderním českým městem.
 
Ještě na sklonku 19. století vznikly na Riegrově třídě dvě stavby, které zásadním způsobem zasáhly do podoby a budoucího vývoje města. V blízkosti sokolovny si nechal podnikatel v pivovarnictví Rudolf Japp vystavět vilu podle plánů rakouského architekta Adalberta Pasdirka-Coreno. Absolvent vídeňské akademie pracoval v té době pro zámožnou brněnskou klientelu, které navrhoval okázalá sídla ve čtvrti Pisárky. Japp zřejmě netoužil po ničem jiném než se vyrovnat svým obchodním partnerům. Patrně však netušil, že Pasdirek-Coreno přenese prostřednictvím svého projektu do malého Tišnova velkoměstsky působící architekturu, jejíž podoba výrazně ovlivní vzhled dalších vil, budovaných ve městě až ve dvacátých letech 20. století. Druhou budovou, jejíž proporce i architektonické formy představovaly ve městě něco zcela nového, bylo sanatorium doktora Františka Kuthana, vystavěné podle plánů profesora české průmyslové školy v Brně Karla Huga Kepky. Právě tišnovské sanatorium zajistilo začínajícímu architektovi odpovídající věhlas, který Kepka potvrdil hlavně při stavbě radnice v Prostějově, dalším moravském městě s českým zastupitelstvem.
 
Jen o pár let později začal pro město Tišnov pracovat mladý architekt Vladimír Fischer, jenž jako zaměstnanec státní technické služby na moravském místodržitelství v Brně vytvořil roku 1903 plány pro novou školní budovu na Riegrově ulici. Mladý architekt, vstřícný k místním stavebním firmám a dodavatelům, si porozuměl zejména se starostou Müllerem, kterého zanedlouho přesvědčil o nutnosti vystavět v Tišnově novou radnici. Pro místní stavební mistry nebylo překvapením, že Fischerův anonymní návrh následně vyhrál vypsanou uměleckou soutěž, a brněnský architekt se tak stal tvůrcem jedné z nejvýznamnějších budov ve městě, která završila Müllerovo úsilí spojené s proměnou města. 
 
Během první republiky, kdy v Tišnově vznikala nová čtvrť a celé město zažívalo prudký stavební rozvoj, pracovaly na většině zdejších zakázek místní firmy v čele s podnikatelem Josefem Vitulou. Tišnovští stavitelé měli značný vliv na zastupitelstvo a úzké vztahy je poutaly také s radou bytového družstva, což zakázky architektů z jiných míst než z Tišnova značně omezovalo. První velkou stavbou navrženou jinými než tišnovskými stavebními mistry tak byla až městská spořitelna, jež vznikla v letech 1931—1933 podle projektu brněnských architektů Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Velkoryse, až velkoměstsky působící budova, připojující Tišnov na první pohled k místům vstřícným k moderní architektuře, otevřela Fuchsovi ve městě nové zakázky a zároveň umožnila příchod dalších brněnských architektů, kteří projektovali ve stylu funkcionalismu. Fuchs v roce 1932 navrhl v zahradním městě vilu profesora Jana Kosíka a ve stejné době vyhotovil návrh pro moderní přístavbu k sanatoriu Františka Kuthana. Lékař však nakonec zvolil jiné architekty brněnského funkcionalismu, takže zamýšlené budovy byly v průběhu třicátých a čtyřicátých let vystavěny podle plánů Stanislava Kučery, Oskara Pořísky a Miroslava Kopřivy. Přestože si zásady funkcionalismu brzy osvojili i tišnovští stavitelé, zejména pak firma Josefa Vituly, vše podstatné v tomto stylu zde navrhli další architekti z Brna. Živnostenská pokračovací škola a nájemní dům Marie Štursové v ulici Na Hrádku vznikly podle plánů Eduarda Žáčka a dvěma stavbami — nájemním domem bratří Svobodů na Jungmannově ulici a továrnou Antonína Mouky — se ve městě uchytil i věhlasný brněnský ateliér bratří Viléma a Aloise Kubových. Kromě nich se vilou na Černohorské ulici zapsal do dějin tišnovské architektury také stavitel z Králova Pole Slavoboj Šimoník. 
 
Vliv architektů brněnského funkcionalismu neskončil v Tišnově ani se začátkem války ani v následujících letech komunistické totality. V letech 1947—1948 zde navrhl několik nájemních domů Bohuslav Fuchs, který měl k Tišnovu a jeho okolí osobní vztah. Od roku 1932 spoluvlastnil v nedalekých Skryjích firmu na výrobu bytových doplňků a uměleckých předmětů AKA a jen o pár let později si nedaleko Dolních Louček vystavěl letní chatu. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století byla v tišnovském zahradním městě vystavěna základní škola podle projektu architekta Evžena Škardy, který se zúčastnil jejího otevření už ve funkci vedoucího Krajského architektonického ateliéru brněnského Stavoprojektu. Společenské změny po únoru 1948 vedly k zestátnění většiny architektonických ateliérů, nadále fungujících pod hlavičkou státního podniku Stavoprojekt. Právě v něm pracovali i všichni brněnští architekti, kteří se nějakým způsobem podíleli na tišnovské architektuře druhé poloviny 20. století. Vynikal mezi nimi zejména architekt Viktor Rudiš, tvůrce slavného brněnského sídliště Lesná a spoluautor československého pavilonu na výstavě Expo 1970 v Ósace, který vedl tým pracující v Tišnově na nejstarším sídlišti Klucanina I. pro zaměstnance uranových dolů v Dolní Rožínce.
 
Spolupráce brněnských architektů s tišnovskými investory významně ovlivňovala podobu města nejpozději od přelomu 19. a 20. století, kdy začala jeho proměna na klimatické lázně. Jejich projekty přinášely do Tišnova téměř vždy nové podněty a styly, stejně tak jako velkoměstsky působící ambice, které do svých staveb zanedlouho přebírali zdejší stavební podnikatelé. Projekty spojené s architekty z Brna, bez ohledu na to, v jaké době vznikly, patří dodnes k tomu nejzajímavějšímu, co je zde možné spatřit, a skvěle dokládají vztahy mezi uměleckým centrem a provincií, které překračují čas a prostor.  

Objekty v tématickém bloku

Mascot