Měšťanská škola

Měšťanská škola

Téma Tišnov od totality k dnešku
Kód T061
Typ Škola
Adresa Smíškova 840
GPS 49.34641N, 16.43028E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

 Ve středu urbanistického plánu tišnovského zahradního města se už od konce dvacátých let nacházela rozsáhlá proluka, do níž vedení města plánovalo vystavět chlapeckou školu. Ta měla nahradit starou budovu v blízkosti kostela, která na rozdíl od dívčí školy, stojící na Riegrově ulici, přestala vyhovovat svým účelům. Zahájit výstavbu se však nepodařilo ani v období první republiky, natož v navazujících létech nacistické okupace. Představitelé města začali starý záměr řešit až v prvních měsících po válce, v jejímž závěru byla stará chlapecká škola poničená bombardováním. Sestavená komise nejdříve přišla s nápadem vytvořit v Tišnově novou školní čtvrť, do níž měly být soustředěny základní školy všech stupňů. Tato velkorysá představa ale vzala brzy za své a nahradil ji střízlivý plán: vystavět uprostřed vilové čtvrti velkou školu chlapeckou a dívčí. 

S žádostí o vypracování architektonického návrhu se Tišnov obrátil na brněnského architekta, válečného hrdinu a přesvědčeného komunistu Evžena Škardu, který se po únoru 1948 stal prvním vedoucím brněnského Stavoprojektu. Architekt pojal projekt s mimořádnou velkorysostí. V létě 1947 vytvořil plán rozsáhlého areálu sestávajícího z trojkřídlých školních budov pro chlapce a dívky, mezi které navrhl samostatnou stavbu se dvěma tělocvičnami a shromažďovací sál pro čtyři sta diváků na lichoběžníkovém půdorysu s mírně zaoblenou stěnou. Stavby s venkovním sportovištěm a okolní parkovou úpravou, k nimž Škarda navrhl ještě mateřskou školu a učitelské byty v blízké ulici Na Rybníčku, připomínaly spíše univerzitní kampus než základní školu. Architektura školy vycházela z předválečného funkcionalismu, zejména pak z brněnských škol Bohuslava Fuchse. Symetricky rozvržené budovy měly pravidelné půdorysy, jednoduché fasády, doplněné keramickými obklady, velká okna a pro spojovací chodby zde byly navrženy i velké prosklené stěny.  

Velký stavební projekt však narazil na odpor místních obyvatel a finanční možnosti města. Tři patra se zdála lidem ze sousedství natolik vysoká, že Škarda musel vytvořit nové plány, ve kterých zapustil školní budovy do okolního terénu. Výkopy byly na některých místech hluboké až pět metrů. Město současně škrtlo stavbu školky a učitelských bytů. Finanční komplikace se tím ovšem nezmenšily. Když dělníci narazili při výkopech základů dívčí školy na silný zdroj podzemní vody, rozhodly nadřízené orgány postavit pouze budovu školy chlapecké. Spolu s dívčí školou tiše zanikla i stavba tělocvičen a společenského sálu, takže z původního Škardova plánu zůstalo jen torzo. Chlapecká škola se nadále stavěla jako Chlapecká a dívčí škola druhého stupně a při otevření se o ní hovořilo jako o měšťanské škole. Během realizace projektu se zásadně proměnila společenská a politická situace. V září 1947 započala stavbu známá stavební firma Otty a Mořice Eislerových z Brna, v březnu 1951 ji však dokončil národní podnik Československé stavební závody, do něhož znárodněná firma přešla.  

Školní budovu tvoří tři křídla. Krytý vstup, jehož střechu podpírají dva vložené sloupy, byl navržen na ose spojovacího křídla, zasazeného pod úroveň terénu podél ulice Kvapilovy. Na něj navazují další dvě křídla, propojená se vstupním křídlem schodištními halami, mezi nimiž se nachází rozsáhlý dvůr. Oproti původním plánům, počítajícím s valbovými střechami, jsou budovy zakončeny rovně a chybí také přízemní sloupová kolonáda na vnitřním dvoře. O závěrečnou podobu školy, její vybavení a zejména o vznik hřiště se po roce 1951 zasloužil první ředitel školy Jan Tálský, který mimo jiné navrhl také okolní park a školní zahrady. Díky jeho úsilí byly roku 1952 uvolněny finance na přístavbu tělocvičny podle projektu architekta Karla Zemánka. Dne 6. listopadu 1955 byl na nároží školy, směřující do ulice Kvapilovy, odhalen pomník prezidenta Klementa Gottwalda od sochaře Viktora Dobrovolného. Půlkruhově zakončené nároží školy s dlážděným prostranstvím, navržené Evženem Škardou, tak dostalo výmluvný politický význam, u kterého se odehrávala podstatná část komunistických slavností po celé období totality. Socha prezidenta byla odstraněna krátce po listopadu 1989. V současnosti je však nezvěstná.  

Škola, jejíž architektura představovala most mezi funkcionalismem a poválečnou architekturou, ztratila svoji původní podobu teprve v nedávné minulosti. Roku 2006 vznikla nová tělocvična a během následujícího desetiletí prošla škola kompletní rekonstrukcí. Dvě křídla byla zvýšena o třetí patro a velikost školy zvětšila také přístavba kuchyně a jídelny. Celá stavba získala nová okna a zateplení fasád, pod nimiž původní vzhled ze začátku druhé poloviny 20. století zcela zanikl.

 

 

✍️ Simona Kubišová, Michal Konečný

...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Mascot