Vila Aloise Macků

Vila Aloise Macků

Téma Brněnští architekti v Tišnově
Kód T058
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Riegrova 707
GPS 49.3487N, 16.43058E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Profesor německého a českého jazyka Alois Macků, který byl do Tišnova povolán z Uherského Hradiště, se stal jedním z prvních pedagogů tišnovského státního reformního reálného gymnázia. V Tišnově se aktivně účastnil politického a veřejného dění. V letech 1928—1929 působil v městském zastupitelstvu za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu a poté úspěšně kandidoval také do zastupitelstva okresního. Je pravděpodobné, že byl jako významný funkcionář agrární strany také jedním z hlavních iniciátorů výstavby pomníku zemědělců a Antonína Švehly na plánovaném Masarykově náměstí. Nedaleko něj na křižovatce Riegrovy třídy s ulicí Černohorskou zakoupil v závěru dvacátých let volné stavební parcely. Jeho nejbližšími sousedy byli významní a lépe situovaní tišnovští občané, mimo jiné ředitel tišnovské občanské školy Jan Wasserbauer či vrchní správce tišnovského berního úřadu Josef Mrázek. O novostavbě rodinného bydlení začal Macků uvažovat zřejmě až roku 1932, kdy se pokoušel domluvit s tišnovskou radnicí na odkoupení dalšího pozemku při okraji Riegrovy třídy. Žádost ke stavebnímu povolení s přiloženými plány královopolského architekta Karla Bogra však podal až v září 1933. Vila na Riegrově třídě měla zjevně odrážet jeho sociální postavení, neboť v té době zastával funkci ředitele gymnázia. Stavba probíhala bez větších problémů, protože už začátkem října 1934 prošel dům kolaudací. 

Vila byla projektována v jednoduchých architektonických formách na obdélném půdorysu. Z průčelí obráceného do ulice vystupuje mohutný centrální rizalit, který nad korunní římsou tvoří balkon. Mansardové patro tvoří ve valbové střeše horizontálně orientovaný blok. Sokl domu byl postaven z lomového kamene, na nějž navazovaly jednoduché fasády provedené v režné omítce. Dekorace omezil architekt pouze na hnědé kachlíky s geometrickým ornamentem, kterými obložil pás nad průběžnou soklovou římsou, obklad zádveří a plochy mezi okny v patře. Zvýšené přízemí vily sestávalo ze tří pokojů obrácených do ulice. Ze vstupní haly byla přístupná šatna, spíž a malá předsíň s toaletou, z níž vedly dveře na balkon obrácený do zahrady. Ke kuchyni přiléhal pokoj pro služku a rozměrná koupelna. V podkroví, přístupném po schodišti v hale, se nacházely dva shodné pokoje a toaleta, na opačné straně chodby byla situována toaleta. Architektonické řešení vily Antonína Macků vychází z modernistických architektonických koncepcí, které byly v uměleckých centrech uplatňovány už v prvním desetiletí 20. století. Jednoduchá architektura s konzervativně působící dispozicí představuje spolu s domem Josefa Handlíře-Mouřinovského v ulici Na Hrádku jeden z prvních příkladů pronikání soudobých stavebních forem do Tišnova před příchodem funkcionalismu. Vila prošla několika rekonstrukcemi, aniž by byla výrazně dotčena její původní podoba. Význam budovy zdůrazňuje i výjimečná osobnost jejího stavebníka Aloise Macků, který byl jako český vlastenec a vysoce postavený člen Sokola zatčen během okupace gestapem. Po dvou měsících věznění v Brně zemřel.

 

 

✍️ Ludmila Ciencialová, Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
Mascot