Vznik tišnovských sídlišť a s nimi spojený nárůst počtu obyvatel vzbudil u vedoucích představitelů tišnovského národního výboru touhu po kompletní urbanistické úpravě Tišnova. Lze předpokládat, že jejich vzorem byla nově budovaná centra nedalekých průmyslových měst, jako byla Kuřim či Blansko, v nichž vznikaly moderní obytné čtvrti a budovy občanské vybavenosti. V této souvislosti vzniklo od šedesátých let několik studií, které historické jádro Tišnova prakticky odsoudily k zániku. Téměř všechny návrhy počítaly s tím, že většina budov kolem ulic Brněnská, Mlýnská, Janáčkova, Dvořáčkova, Jungmannova včetně domů na náměstích Míru a Komenského musí být asanována a následně nahrazena pravidelnou panelovou zástavbou s prodejnami, domem družstev, úřady a nezbytným kulturním domem. Domy určené ke zbourání byly zmiňovány v zápisech jednání národního výboru, informovaly o nich příspěvky Tišnovského kulturního zpravodaje a jejich neúprosná budoucnost ovlivňovala druhou polovinu osmdesátých let i investiční záměry města.
Patrně nejradikálnější představu o budoucí podobě Tišnova přinesla urbanistická studie z roku 1977, vypracovaná zaměstnanci projekčního oddělení národního podniku DRUPOS, tedy podniku českého svazu bytových družstev pro projektování, inženýrskou činnost a technickou práci pod vedením architekta Vítězslava Dominika. Plán dochovaný ve sbírkách Podhoráckého muzea počítal s naprostou proměnou tišnovského centra, jehož zástavbu měly nahradit megalomansky pojaté komplexy vzájemně propojených staveb. Jeho páteří byla visutá komunikace propojující nádražní prostor se středem Tišnova. Kolem něj se rozkládaly bloky budov na pravidelných půdorysech tvořící rozsáhlé náměstí pod radnicí. Ta jako jedna z mála budov v centru zůstala, ovšem návrh počítal s tím, že ji budou obklopovat nové stavby, zasahující až do prostoru ulice Kukýrna. Monumentální projekt byl sice nad možnosti skomírajícího normalizačního režimu, navzdory tomu však jedna jeho část provedena byla. Na urbanistické studii je zřetelně zakreslen půdorys obchodního centra na náměstí, vybudovaného mezi lety 1980–1982 podle projektu Olgy Drápalové a Jaroslava Drápala. Její výstavbě předcházel i asanační záměr, neboť novostavbám musely v roce 1979 ustoupit staré domy na východní straně náměstí. Výstavba obchodního centra přezdívaného obyvatelkami a obyvateli Tišnova „stodoly“ naznačuje, že alespoň u části vedení národního výboru byl plán na proměnu města považován za reálný. Naznačuje to i neurvalý přístup k opravám starších budov, odsuzovaných veřejností už v sedmdesátých letech, stejně jako nelítostná likvidace barokního hospodářského dvora při stavbě sídliště Humpolka. Přestože záměr zůstal pouze na papíře, nápady na zničení historického jádra Tišnova se v dalších studiích objevovaly až do pádu komunistického režimu.
✍️ Michal Konečný