Müllerův dům byl postaven kolem roku 1712 hejtmanem klášterního panství Antonínem Leopoldem Továrkem jako právovárečná usedlost se zájezdním hostincem. Dvoupodlažní stavba vznikla po požáru města v roce 1707, kdy si vrchnost a tišnovští měšťané nechali vystavět podobné, dodnes zachované domy, jako je Humpolka, panský dům či Peklo. Na rozdíl od nich byl Müllerův dům několikrát přestavován a rozšiřován, zejména v první polovině 19. století, během níž získal svoji strohou fasádu, členěnou lezénami. Posledními velkými stavebními úpravami prošel dům po roce 1870, kdy jej od Aloise Bundsmanna zakoupil podnikatel a pozdější dlouholetý starosta František Müller, jehož jméno nese stavba do současnosti. Müller zakoupil starobylé, ale stále významné sídlo hned po svém sňatku s Eleonorou Kopřivovou, dcerou zámožného továrníka a majitele papírny v Předklášteří Karla Kopřivy. Celkem přirozeně se jeho prostřednictvím dostal mezi nejvýznamnější tišnovské měšťany. Zatímco s rodinou obýval místnosti prvního patra se zachovanými trámovými stropy, do klenutých místností v přízemí přestěhoval svoji koželužnu. Firma byla natolik úspěšná, že na konci 19. století nechal Müller dům výrazně rozšířit. Stavbu provedl s největší pravděpodobností tehdejší tišnovský stavitel Josef Havlín. Vzhledem k Müllerovu významu pro město Tišnov byla po jeho tragické smrti na domě odhalena jeho pamětní deska.
Dům vlastnila rodina až do druhé světové války, přestože místnosti už využívala pouze Jednota hospodářských družstev v Brně. V následně znárodněném domě, vlastněném místním národním výborem, poté sídlilo hospodářské družstvo, následně bytové družstvo a jeho dílny. Přestože šlo o významnou historickou stavbu, která byla roku 1958 prohlášena za kulturní památku, opuštěný dům chátral až do roku 2000, kdy jej od původních majitelů zakoupilo město Tišnov.
Rada města se rozhodla vybudovat v domě Muzeum města Tišnova a v letech 2006–2009 přistoupila k rozsáhlým opravám podle projektu brněnské architektonické kanceláře David Prudík architekti, která se mimo jiné věnuje i citlivým rekonstrukcím památek. Památkový ústav trval na pečlivé obnově podoby domu z 19. století, takže se výraznější stavební zásahy dotkly pouze interiérů. Součástí projektu se podle zadání investora stala i patrová přístavba místností navazující na jižní fasádu domu, obrácenou do dvora. V jejím bezbariérovém přízemí se nacházejí toalety, v patře multimediální terasa, související s výstavními sály. Stavba na jednoduchém obdélném půdorysu, nesená kovovými sloupy, byla navržena tak, aby nenarušovala historickou budovu a zřetelně se od ní odlišovala. Projekt z ní však do značné míry vychází. Rozměry přístavby totiž ovlivnila aritmetická řada vycházející z proporcí barokního okna, které dávní stavitelé navrhli v souladu se zlatým řezem. Architekti přístavbu s velkými okny obložili modřínovými prkny, jimiž chtěli připomenout dřevěné hospodářské stavby stojící u zadní části domu ještě v první polovině 20. století. Přístavba historické budovy, ohleduplně rozšiřující prostory muzea v historickém domě, patří k nejzajímavějším stavbám nedávné minulosti v Tišnově.
✍️ Linda Olšáková, Jana Uherková, Michal Konečný
