Výstavba sídlišť se v Tišnově v sedmdesátých letech projevila mimo jiné na vážném nedostatku obchodů a občanské vybavenosti. Obyvatelé města a stovky nově příchozích byli odkázáni na několik prodejen, v nichž navíc vázlo zásobování. Špatnou situaci nezlepšila ani pomalá výstavba slibovaných samoobsluh pod Klucaninou, pod Květnicí a na Humpolce. Při srovnání se stejně velkými městy bylo zjevné, že se v tomto ohledu Tišnovu nedařilo, což se nejlépe ukázalo na předvolebním programu tišnovské národní fronty z roku 1976, ve kterém kandidáti stanovili výstavbu nového nákupního centra za jeden z hlavních úkolů následujícího období.
O rok později vypracovalo projekční oddělení národního podniku DRUPOS urbanistickou studii zaměřenou na rekonstrukci historického jádra Tišnova. Návrh počítal s vybouráním podstatné části zdejší zástavby, kterou měla nahradit megalomansky působící nová architektura, jejíž podoba ovšem neodpovídala ekonomickým možnostem města a státu. Z celého velkorysého plánu bylo nakonec postaveno pouze obchodní centrum ve východní části náměstí, jehož umístění nahradilo původní záměr vybudovat velké nákupní středisko na ulici Brněnská. V roce 1977 se začalo s vyklízením bloku domů před kostelem, které byly roku 1979 zbořeny a následně nahrazeny novostavbou obchodního centra podle projektu architektů Olgy Drápalové a Jaroslava Drápala z brněnského závodu Stavoprojektu.
Plány obchodního domu, objednané tišnovským národním výborem, byly vytvořeny zřejmě v první polovině roku 1978, protože už v září si mohli jeho zamýšlenou podobu prohlédnout čtenáři Tišnovského kulturního zpravodaje. Zatímco plány zaplatila tišnovská radnice, investorem stavby se staly národní podniky Obuv Gottwaldov, Oděvy Brno a Textil Brno, s jejichž prodejnami se v obchodním centru počítalo. Stavbu, otevřenou na žádost vedení města se zpožděním až v předvánočním období roku 1982, vystavěl podnik Základna rozvoje uranového průmyslu Příbram v celkové částce sedm a půl milionu korun.
Obchodní dům tvoří tři na sebe navazující dvoupodlažní budovy, vystavěné na mírně svažitém terénu s ustupující dispozicí průčelí. Jejich nejvýraznějším prvkem je trojice do sebe zapadajících stupňovitých sedlových střech s výraznými trojúhelníkovými štíty, společně vytvářejí charakteristické panoráma, které dalo obchodnímu domu i lidové pojmenování — stodoly. Jednotlivé nákupní jednotky s velkými výkladci, brizolitovými fasádami s keramickými obklady a skleněnými tvárnicemi mají železobetonovou konstrukci, na kterou dosedá střešní konstrukce s ocelovými profily. Totožné interiéry, zabírající plochu téměř sedm set metrů čtverečních, jsou členěny na prodejní a skladovou část, v jejíž zadní části se nachází úklidová a technická místnost, přístupné zásobovací rampou.
Stavba v centru města sklidila krátce po svém dokončení vlnu odporu. Charakter náměstí se kvůli obchodnímu centru jednou pro vždy změnil, jeho architektura však patří k tomu lepšímu, co v československé architektuře závěru sedmdesátých let vzniklo. Umístění i celkové proporce stavby neučinily z obchodního domu ohyzdnou dominantu historického jádra, jak se stalo v mnoha podobných případech. Promyšlená moderní architektura vycházející z podoby průčelí historických staveb a symbolicky využívající číslo tři je poměrně vzdálena od okraje náměstí a souzní tak s okolní zástavbou. Veřejností vyžadovaná stavba představovala v době svého vzniku vpád soudobého vkusu do architektonicky konzervativního prostředí Tišnova a je zde dodnes nejzajímavější stavbou období normalizace.
✍️ Michal Konečný
