Ulice Svatopluka Čecha, nesoucí v období republiky jméno Švehlova, patřila ve dvacátých a třicátých letech k nejvyhledávanějším místům v Tišnově. Své vily si zde stavěli příslušníci vyšší střední třídy, mezi kterou patřil i policejní důstojník nadporučík František Vychodil. Spolu se svou manželkou si v roce 1933 koupil na ulici volný stavební pozemek a v září stejného roku zažádal tišnovský městský úřad o povolení stavby rodinného domu. Projekt si manželé objednali u tišnovského zednického mistra Antonína Brychty, který v mnohém napodoboval práce svého úspěšnějšího konkurenta Josefa Vituly.
Stavitel navrhl stojící dvoupatrovou obytnou budovu na čtvercovém půdorysu v úsporných architektonických formách s vpadlými horizontálními pásy mezi okny. Jejím nejvýraznějším prvkem byl segmentový rizalit prostupující v průčelí oběma patry, jaký bylo možné spatřit na domech nejbohatších tišnovských obyvatel. K bočnímu průčelí navrhl Brychta krytý schodišťový vstup, za nímž byl situován blok schodiště do horního patra. Interiér se v ničem nelišil od obvyklého řešení tišnovských domů. V přízemí a prvním patře vily se měly nacházet dva samostatné byty s podobně řešenými prostornými místnostmi k bydlení a provozu domu.
Přestože byl Brychtův plán schválen, v říjnu 1933 přijala městská rada od Františka Vychodila nový plán, tentokrát provedený Josefem Vitulou. Je pravděpodobné, že stavební podnikatel, který měl téměř výhradní monopol na domy stavěné ve spolupráci se zdejším stavebním družstvem, navrhl manželům Vychodilovým levnější variantu. Ve Vitulově projektu je přítomná kamenná podezdívka domu, na niž navazuje jednoduše pojatá architektura s hladkými fasádami. Na místo Brychtova mohutného rizalitu navrhl Vitula rizalit mělký, doplněný v přízemí trojbokým arkýřem se stříškou a zakončený trojúhelným štítem s oknem segmentového tvaru. Nový plán využil také rozměrná čtyřdílná okna, která naznačují postupný Vitulův přechod od konzervativních architektonických forem k funkcionalismu. Dům byl Vitulovou stavební firmou dokončen v červenci 1934 a měsíc poté získali majitelé povolení k obývání.
Dům v sedmdesátých letech 20. století přestal jako dvougenerační obydlí vyhovovat, proto byl roku 1978 doplněn o dvě místnosti v půdních prostorách, obrácené do dvora. Ke starému krovu byla připojena rovná plechová střecha a současně vznikl i průběžný balkon. Architektura vily manželů Vychodilových nijak nevybočuje ze zástavby na ulici Svatopluka Čecha ani z projekční činnosti Josefa Vituly. Vznikla však v době, kdy Vitulova firma pracovala na výstavbě městské spořitelny, po jejímž dokončení se do architektových projektů začaly prolínat prvky funkcionalismu. Rozměrná okna na tomto domě představují jeden z prvních projevů Vitulova příklonu k moderní architektuře.
✍️ Petra Navrátilová, Lenka Kalábová
