Profesor fyziky na tišnovském gymnáziu Josef Trödler zažádal o stavební povolení své vily na konci března 1939, tedy jen pár dní po okupaci zbytku Československa nacistickým Německem. Tyto historické události způsobily, že šlo o jednu z posledních vil vystavěných ve zdejším zahradním městě, neboť během války, kdy byla pozornost věnována hlavně válečné výrobě, soukromé stavby v Tišnově prakticky ustaly. Právě tímto domem se tak symbolicky završil stavební rozvoj nové části města v meziválečném období. Trödler oslovil zdejšího stavebního podnikatele Josefa Vitulu, který mu dodal plány, výrazně ovlivněné soudobou moderní architekturou.
Na rozdíl od svých předchozích staveb navrhl na nové, tehdy ještě nepojmenované ulici dvoupodlažní podsklepený dům s jednoduchým obdélným půdorysem, ze kterého vynikalo pouze venkovní schodiště, kryté oválným balkonem. Jeho podobu převzal Vitula zcela nepochybně z vedlejší vily manželů Cejnkových, která byla stavěna přibližně ve stejné době. Podobně prakticky postupoval Vitula i při řešení interiérů. Na vnější schodiště, stoupající do zvýšeného přízemí, navazovalo schodiště vnitřní, spojující obě patra. Ze schodiště se mělo vcházet do dvou samostatných bytových jednotek, určených pro Josefa Trödlera a jeho mladou sestru Danuši. Přízemí i první patro mělo téměř totožnou dispozici. Dva obytné pokoje navrhl Vitula směrem do ulice, kuchyni, přilehlé spíže, koupelny a toalety pak v místnostech obrácených do dvora. Poslední místností v obou patrech byl kabinet s výhledem na sousední dům. V rozsáhlém suterénu, na fasádě zřetelnému díky masivní kamenné podezdívce, navrhl architekt tři samostatné místnosti a prádelnu.
Moderní styl stavby umocňovala hladká fasáda s velkými okny, použití betonového stropu ve sklepě či venkovní dveře, opatřené v souladu s tehdejším vkusem zasklenými kruhovými otvory. Z funkcionalismu — zejména pak ze staveb Bohuslava Fuchse, autora sousední vily Vratislava Vrzala a dalších brněnských architektů — vycházel i výrazný balkon, zakončený křivkou. Naopak v souladu se zdejší tradiční architekturou byla budova opatřena kamennou podezdívkou a zastřešena valbovou střechou.
Při schvalovacím procesu, kterého se za město zúčastnil i stavební mistr Jan Hýkrda, požadovala radnice, aby architekt respektoval střed plánované ulice, vyměřené inženýrem Vondrášem, a kladla si podmínky týkající se stavby chodníku před domem, který měl zaplatit Josef Trödler. Na oplátku slíbila přivést k domu vodovod a kanalizaci.
Stavba zahájená v dubnu 1939 pokračovala poměrně rychle, takže mohla být v říjnu 1939 zkolaudována. Josef Trödler zanedlouho po dokončení domu zahynul při dopravním neštěstí, takže dům nadále vlastnila pouze jeho sestra. Během náletu na Tišnov v dubnu 1945 dopadla na přilehlou zahradu jedna z bomb, která poškodila fasádu a část zdiva. Škody byly natolik závažné, že se roku 1955 objevily na domě velké trhliny a celé stavbě hrozilo zřícení. Vila byla sice nákladně opravena, nedlouho poté se na jejích zdech začaly objevovat další trhliny, způsobené podmáčeným terénem. Nejnovější opravy, související opět se statickými problémy, proběhly na domě v devadesátých letech 20. století a po roce 2000.
Dům Josefa Trödlera, navržený stavitelem Vitulou, spojuje tradiční architektonické formy vil tišnovského zahradního města z dvacátých let s prvky moderního funkcionalismu. Je zjevným dokladem stavitelovy proměny stylu po polovině třicátých let, v níž se zřetelně odrážely požadavky investorů i ekonomické uvažování.
✍️ Erika Baková, Charlotte Ivanová, Michal Konečný