Vila na ulici Kukýrna, o jejíž stavbu požádal stavební podnikatel Josef Vitula městský úřad v Tišnově na jaře 1923, dobře dokládá podnikatelův rychlý hospodářský a společenský vzestup po jeho příchodu do Tišnova v roce 1922. Vila měla být výstavným rodinným sídlem a zároveň ukázkou stavitelových schopností i architektonického stylu, který nabízel zdejším zákazníkům. Podle plánů, jež Vitula předložil městskému úřadu v březnu 1923, navrhl podsklepenou přízemní vilu přibližně na čtvercovém půdorysu. Stavební mistr plánoval v suterénu domu umístit sklep, dřevník, prádelnu a velké skladiště stavebního nářadí a náčiní, v prvním patře zamýšlel vstupní halu s francouzským oknem a arkýřem, tři obytné místnosti, kuchyň, spíž a koupelnu. Tento plán s jednoduchou fasádou, kamennou podezdívkou a valbovou střechou však nakonec nebyl proveden. Vzrůstající počet stavitelových zakázek, související se založením bytového družstva a výstavbou vilové čtvrti pod Klucaninou, totiž vedl k výraznému rozšíření celé stavby, v čemž mohl významnou roli sehrát i Vitulův sňatek.
Vila změnila půdorys, dispozici místností i počet podlaží. Na vstupní halu navazovaly ve zvýšeném přízemí tři pokoje, z nichž jeden, otočený do ulice Kukýrna, byl v podobě velkého rizalitu vysunut z původního pravidelného půdorysu. Na pokoje navazovala kuchyň, spíž a koupelna. Josef Vitula nově vložil do vstupní haly schodiště, kterým se dalo vystoupat na půdu, do níž byl vložen pokoj s okny do ulice. Změnou prošel i suterén, kde byl odstraněn sklad stavebního nářadí přesunutý do nově zamýšlené zděné kůlny. Proměnou prošla i podoba vily, která zcela odpovídá novému projektu, opět předloženému městskému úřadu. Z pravidelného půdorysu vyniká zejména rizalit v průčelí, který je ve zvýšeném přízemí tvořen segmentově vyklenutou fasádou s trojicí úzkých oken. Rizalit završuje velký trojúhelníkový štít, nesený dvěma konzolami s další trojicí oken, jenž je lemován širokou římsou, na vnitřní straně doplněnou dekorativním lemem. Podobným stavebním prvkem je otevřená vstupní lodžie se schody a mohutným pilířem se sklenutou arkádou, která lodžii kryje. Tak jako několik malých reliéfů v podobě kartuší se secesně působícími rostlinnými motivy, vložených do fasády, zde byla lodžie umístěna zřejmě jako reklama na Vitulovu firmu s betonovým a cementovým zbožím.
Vila vystavěná Vitulovou stavební firmou, dokončená a zkolaudovaná na sklonku léta 1925, patřila k nejvýstavnějším domům v tehdejším Tišnově — bez ohledu na skutečnost, že stála mimo území vilové čtvrti pod Klucaninou a že oplývala značně konzervativním architektonickým stylem. Více než soudobé moderní architektuře se podobala spíš stavbám o deset až dvacet let starším, připomínajícím některé brněnské domy a vily z časů historismu a secese. Právě takto vypadaly domy publikované v nejrůznějších oborových časopisech a publikacích, jež vycházely ve všech zemích na území zaniklé rakousko-uherské monarchie od začátku 20. století. Takto ovšem vypadal vkus tišnovských obyvatel, kteří své domy a vily chápali jako součást zahradního města, pro něž byl právě tento zdánlivě zastaralý architektonický styl typický. Je pravděpodobné, že podobný styl byl blízký i Vitulovi, kterého učili o generaci starší profesoři a jenž v podobných formách vystavěl řadu dalších domů na Tišnovsku.
Josef Vitula bydlel ve vile spolu se svou dcerou až do své smrti v roce 1973. Po jejím prodeji stavitelovými potomky byla vila opravena, aniž by byla narušena její původní podoba, a obytné místnosti byly rozšířeny na někdejší půdu.
✍️ Michal Konečný