Výstavba funkcionalistických nájemních domů se v době ohrožení republiky nacistickým Německem stala pro lépe situované občany Tišnova lákavým druhem investice. V závěru třicátých let tak vznikl nájemní dům Na Hrádku podle projektu Eduarda Žáčka i projekt bratří Svobodů na Jungmannově ulici, vystavěný podle návrhu brněnského architektonického ateliéru bratří Kubů. Na konci března 1939, tedy krátce po okupaci zbytků Československa, se k podobnému rozhodnutí odhodlal také okresní lékař Gabriel Beneš, sídlící v Tišnově. I když vedl ze společenských důvodů stavební řízení pod jménem své nezletilé dcery Boženy, jako její zákonný zástupce figurovalo jeho jméno na všech listinách, které v souvislosti se stavbou vznikly. Před zahájením stavby zakoupil od Hospodářského družstva pozemek na někdejší ulici Svatopluka Čecha naproti výstavné vile Ludmila, na jejíž historizující architekturu z přelomu 19. a 20. století však nehodlal nijak navazovat.
Stejně jako stavebníci dalších tišnovských činžovních domů ze třicátých let raději obrátil svoji pozornost do Brna, kde oslovil architekta a majitele stavební firmy Karla Nedozrála z Řečkovic. Nedozrál dokončil plány moderního nájemního domu v polovině dubna 1939 ve stylu funkcionalismu, ovlivněného soudobými brněnskými stavbami Bohuslava Fuchse, Václava Dvořáka, Otto Eislera, Endre Steinera a dalších architektů, projektujících jednoduché, levné a účelné obytné stavby pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Stavba vybudovaná stavební firmou tišnovského zednického mistra Ludvíka Zavřela za dohledu znalce Jana Hýkrdy byla dokončena v prosinci 1939 a začátkem následujícího roku schválilo město její obývání a provoz.
Dům byl navržen na pravidelném půdorysu jako nárožní dvouposchoďová budova se zaobleným traktem ve dvoře. Podle přání investora umístil architekt do přízemí čtyři místnosti, pronajímané jako obchody. První patro sloužilo jako byt doktora Beneše a jeho ženy Boženy, jeho součástí byla také ordinace s čekárnou, předsíní, toaletou a převlékárnou. V druhém patře pak architekt navrhl dva byty s obývacími pokoji obrácenými do ulice, ke kterým připojil kuchyni, spíž, pokoj pro služku, koupelnu a záchod s okny do dvora. Ve dvoře pak nechal doktor Beneš vystavět tři garáže.
Průčelí budovy je tvořeno hladkým průčelím se čtyřmi okenními osami, které kryje výrazná vyložená korunní římsa, obíhající celou budovu. Výraznější prvky se nacházejí pouze v parteru, otevřeném zapuštěnými vstupními dveřmi na ose stavby, kolem kterých jsou symetricky umístěny výkladce a dveře do obchodů. Kolem střední části přízemí je do fasády zasazena dvojice prosklených dveří s kovovými rámy. Další kovový výklad s dveřmi je zasazen do přízemí bočního traktu. Jednoduchá stavba se vyznačuje drobnými prvky, typickými pro československý funkcionalismus. Je jím sokl stavby obložený přírodním i umělým kamenem, který architekt využil také na konzole výkladních skříní a při vstupu do domu a obchodů. Kamenná je i nevýrazná stříška na střední části parteru. S brněnským funkcionalismem souvisí i výrazně zaoblený roh bočního traktu, okna zasazená do nároží stavby a dekorativní zábradlí z ohýbaných trubek.
✍️ Michal Konečný
