K nejvýznamnějším osobnostem období první republiky v Tišnově patřil dlouholetý starosta Alois Řezáč, vlastnící ve městě a jeho okolí několik podniků. Tím nejdůležitějším byla tkalcovna na Ostrovci přezdívaná „šátkárna“, navazující na podnikání Řezáčova otce Antonína, který vlastnil v Tišnově obchod s látkami už na konci 19. století. V období první světové války působil jako ředitel tkalcovny Aloisův mladší bratr Josef, který v období první republiky zastával funkci prokuristy celé firmy. Většinu svého mládí prožil s matkou a sestrou v rodinném domě na Komenského náměstí, ale roku 1922 neodolal stavebnímu rozvoji města a vstoupil v jednání se zdejším Všeobecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem v Tišnově. S jeho finanční podporou se pustil do koupě pozemku a výstavby vily na Švehlově, dnešní ulici Svatopluka Čecha. Získáním vily právě na této ulici upevňovali tišnovští občané ve dvacátých letech svoji společenskou pozici stejně jako jejich předchůdci začátkem století na ulici Riegrově. Rovnou a dostatečně širokou komunikaci, spojující centrum města se zamýšleným náměstím Tomáše Garrigue Masaryka, měly obklopovat výstavné domy v zahradách, postavené v podobném, poněkud konzervativním stylu, vycházejícím ze zjednodušené podoby vil na Riegrově třídě. Taková byla i patrová vila Josefa Řezáče, kterou pro družstvo navrhl a se svou stavební firmou postavil Jan Hýkrda. Stavební mistr vyhotovil plány v říjnu 1922, v červenci následujícího roku byl dům zapsán do katastru obce a na podzim získal Josef Řezáč právo nemovitost obývat.
Vila byla vystavěna na půdorysu obdélníku, z něhož vyniká výrazný půlkruhový rizalit na ose průčelí, který přechází v prvním patře do polygonálního tvaru. V původní architektuře domu se v něm nacházela otevřená lodžie. Rizalit je zapuštěn do polovalbové střechy s bočními štíty. Ke vstupu, zasazenému do zvýšeného přízemí boční fasády, vede nízká terasa, přístupná širokým schodištěm. Jednoduchá fasáda domu, původně členěná nárožními lezénami, je doplněna kamennou podezdívkou, do níž jsou vložena malá okna místností v suterénu a člení ji profilovaná kordonová římsa, oddělující přízemí a první patro. Podobná římsa je využita také na vrcholu rizalitu. Stejně přehledné řešení uplatnil Hýkrda také v interiéru. V přízemí směrem do ulice umístil tři obytné pokoje, z nichž zdůraznil zejména střední místnost rozšířenou o půlkruhový rizalit se třemi okny. Do pokojů se vstupovalo z předsíně, s níž sousedily také koupelna, toaleta, kuchyně, spíž a pokoj pro služku, jejichž okna vedla do dvora.
Dům obývaný Josefem Řezáčem, jeho manželkou Matyldou a dětmi byl v roce 1930 rozšířen o garáž a o sedm let později zaplatila rodina před vilou dlážděný chodník. Stavba vlastněná potomky Josefa Řezáče si udržela svoji podobu i po přestavbách a úpravách v druhé polovině 20. století a dodnes patří k nejzajímavějším vilám na ulici Svatopluka Čecha.
✍️ Michal Konečný
