Pomník obětem první a druhé světové války

Pomník obětem první a druhé světové války

Téma Tišnov v nové republice
Kód T031
Typ Umělecké dílo
Adresa náměstí 28. října
GPS 49.3507N, 16.42446E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Tišnovská městská rada řešila vystavění pomníku padlým z první světové války nejpozději od roku 1922. Zatímco v okolních městech a vsích už pomníky dávno stály, ostudné jednání a nezájem tišnovské radnice prodloužil jeho vznik o dalších více než patnáct let. Na zřízení památníku tlačila po celé období první republiky především Jednota československé obce legionářské, jejíž členové žádali vedení radnice o vztyčení sochy například v roce 1935. Jejich netrpělivost nejlépe dokládá skutečnost, že slavnostní odhalení vyžadovali legionáři na svátek vzniku republiky ještě téhož roku. O tom, že žádost nebyla vyslyšena, svědčí další postup radnice, která ve shodě s městskou spořitelnou plánovala nahradit pomník pouze deskou se jmény padlých. Deska podle návrhu sochaře Václava Hynka Macha měla být zasazena do fasády radnice. Nápad narazil na vytrvalý odpor části zastupitelstva a obyvatel a rychle z něj sešlo. O rok později město ustanovilo výbor, jehož členové vybrali pro památník místo na Dolní Kukýrně, dnešním náměstí 28. října, a následně nechali vypsat veřejnou soutěž na jeho umělecké řešení. 

Soutěže se zúčastnili sochaři z Brna Josef Axmann, František Fabiánek, Rudolf Hlavica, Václav Hynek Mach a Julius Pelikán, který ke spolupráci přizval olomouckého umělce Rudolfa Březu. O vítězném sochařském návrhu rozhodovala komise, v níž zasedl architekt Bohuslav Fuchs, malíři Josef Jambor a Josef Zamazal, profesor tišnovského gymnázia a historik umění Karel Krejčí, ředitel tišnovské pojišťovny Josef Koutný a místní podnikatel Fabian Kluska. Porota vybrala návrh sochy legionáře třímajícího prapor, jehož autorem byl Václav Hynek Mach, jenž patřil ke známým umělcům meziválečného Brna a který zřejmě vytvořil štukové dekorace na fasádě dnešního hotelu Květnice. Architekt Bohuslav Fuchs, stojící v čele tišnovské poroty, hodnotil Machův model pomníku velmi kladně. V posudku zdůraznil především realistické a přirozené ztvárnění figury, ale i výrazové hodnoty, které mu připomínaly sokolskou dobrovolnost a kázeň. V postavě legionáře spatřoval přirozenost, lidskost, odhodlanost a odvahu. Tišnovský pomník nebyl Machovou první prací tohoto druhu. Památník obětem velké války vytvořil v roce 1922 pro Líšeň a o dva roky později vytvořil pomník i pro Předklášteří. 

Tišnovský pomník byl vystavěn v kritickém roce 1938. Nadživotní socha legionáře, objímajícího oběma rukama žerď vlajícího praporu, byla zhotovena z bohaneckého pískovce. Monumentální socha spočívá na soklu z kamenných kvádrů, na který byla umístěna také pamětní deska se jmény padlých. Spolu se vztyčením pomníku řešil výbor také parkovou úpravu pietního místa, k níž přizval zahradního architekta Otto Rulla z Komárova. Jeho plány se dochovaly ve sbírkách Podhoráckého muzea v Předklášteří do současnosti. V parkové výsadbě se plánovala Lípa svobody. Odhalení pomníku, zamýšlené k dvacátému výročí osvobození, však už z důvodu tíživé politické situace neproběhlo. Po zřízení protektorátu byl ohrožený pomník odstraněn a jeho části ukryty českými vlastenci. V období války nahradily sochu bíle natřená písmena V, odkazující na vítězství nacistických armád. Slavnostní odhalení památníku tak proběhlo až dne 9. května 1946, kdy se před ním shromáždily více než čtyři tisíce lidí. V roce 1965 byla na pomníku osazena nová bronzová deska, jež nese jména obětí obou světových válek. Uvolněná atmosféra pražského jara umožnila připojit k seznamu také účastníky nekomunistického odboje, a dokonce oběti rasové perzekuce včetně jmen tišnovských Romů.

 

 

✍️ Anna-Marie Bajerová , Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Mascot