Vila Marie a Viktora Holubových sice změnila během druhé poloviny 20. století svoji podobu, její architektura i umístění ale dokládají její výjimečné postavení mezi tišnovskou architekturou dodnes. Dům na parcele zasazené do jižního úpatí Květnice stál v romantické odloučenosti od další městské zástavby a svým majitelům poskytoval krásný výhled do okolí. Místo nevybral první majitel vily náhodou. Byl jím více než čtyřicetiletý účetní Viktor Holub, který na začátku dvacátých let působil jako prokurista ve firmě svého švagra Karla Müllera. Roku 1907 si vzal za manželku jeho sestru a zároveň dceru starosty Františka Müllera Marii, takže vila byla záměrně vystavěna nedaleko jejího rodného domu. Plány velkoryse pojatého domu objednal Holub od architekta a stavitele Josefa Lipše, který v té době sídlil v Tišnově. Je možné, že tato zakázka byla jednou z mála zdejších architektových realizací, neboť už o tři roky později působil v Hradci Králové a později v Praze. Viktor Holub spolu s Všeobecně prospěšným stavebním družstvem v Tišnově zažádal o povolení ke stavbě v červnu 1922. Stavbu, dokončenou v srpnu 1923, prováděla pod dohledem architekta Lipše a znalce Jana Hýkrdy místní stavební firma Aloise Jedona.
Lipš navrhl vilu na pravidelném půdorysu s vystupujícím trojbokým rizalitem na ose průčelí a polygonálním arkýřem v levém nároží. Celá stavba spočívá na mohutné kamenné podezdívce, která vyrovnává svažitý terén. Podezdívka, za níž se skrývají suterénní místnosti, měla být na boku budovy otevřena dvěma velkými arkádami do zahrady. Ty však nebyly provedeny. Návrh původní fasády doplňovaly motivy vycházející z českého národního stylu, patřící ve své době k nejvýznamnějším projevům tohoto stylu v Tišnově. Průčelí vily měly vertikálně členit lezény s jemným příčným pásováním v omítce, mezi nimiž Lipš navrhl rozměrná okna s výraznými šambránami. Ty tvořil rondokubistický rám, sestavený z trojúhelníků a obloučků. Dekorativní oblouky umístil architekt také na fasádě pod okny a nad vikýři. Drobné štukové prvky ve tvaru trojúhelníků a obloučků byly v několika řadách umístěny také nad hlavním vchodem. Korunní římsu budovy pak tvořil výrazný pás s motivem perlovce. I když nakonec měla vila fasády mnohem jednodušší, plánované dekorace měly v Tišnově odpovídající ohlas a zřejmě ovlivnily i podobu fasády obecního nájemního domu Na Hvozdě, vystavěného bezprostředně poté podle projektu stavitele Jana Hýkrdy.
Velikosti vily odpovídalo také rozvržení interiérů. Ze dveří, ke kterým se stoupalo po schodišti napojeném na boční fasádu, se vstupovalo do chodby, z níž vedly dveře do kuchyně se spíží a do koupelny. S okny směrem k městu byla navržena ložnice, do ulice pak architekt navrhl salon, do místnosti s rizalitem jídelnu a do nároží kabinet. Ve fasádě otočené k lesu se nacházel samostatný vstup do dřevníku.
Plány moderní stavby, opatřené roku 1924 vodovodem, představovaly v době svého vzniku jeden z nejlepších příkladů soudobé československé architektury v Tišnově. Architektura vily a rozvržení jejích místností měly vliv na několik dalších staveb ve městě a navzdory tomu, že nejzajímavější prvky budovy nakonec nebyly provedeny, patří k nejzajímavějším stavbám období první republiky do současnosti.
✍️ Michal Konečný