V souvislosti s rozvojem školství rakousko-uherské monarchie začaly od šedesátých let 19. století vznikat v Tišnově obecné a měšťanské školy. Žáci, kteří chtěli ve studiích pokračovat na gymnáziu, však museli až do zániku monarchie dojíždět do Brna. Tuto situaci se snažilo město řešit už od roku 1901, kdy zastupitelstvo pod vedením starosty Františka Müllera zažádalo o zřízení gymnázia stát. Vhodné podmínky pro zřízení gymnázia v Tišnově, související také s jeho pozicí okresního města, však nastaly až po vzniku samostatného Československa. Návrh na jeho založení podal na schůzi městského zastupitelstva v březnu roku 1919 starosta Alois Řezáč, který hodlal vzdělávací ústav otevřít u příležitosti sedmdesátých narozenin prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Návrh byl ve výborové schůzi jednohlasně přijat a dne 18. září 1920 bylo založení Městského reformního reálného gymnasia povoleno Ministerstvem vyučování a národní osvěty. Jeho založení podmiňovaly zemské úřady tím, že nebude financováno státem a že „výuka bude probíhat jako na státních gymnáziích a město si samo zajistí učitele“. Studium mělo být umožněno i chudším vrstvám obyvatelstva, které si nemohly dovolit platit svým dětem studium v Brně. Město umístilo třídy gymnázia provizorně do budovy měšťanské dívčí školy na Riegrově ulici. O stavbě vlastní budovy rozhodlo městské zastupitelstvo až v září 1924.
Čtyřpodlažní budovu, jež vznikla na městském pozemku v ulici Na Hrádku, navrhl tišnovský stavitel Rudolf Svoboda. Jeho firma ji realizovala v souladu s termíny, takže se v ní začalo učit už ve školním roce 1925. Náklady činily 830 545 korun, které město Tišnov částečně uhradilo z půjčky spořitelny ve Velkém Meziříčí.
Stavba se svou hladkou geometricky pojatou fasádou nese prvky národního slohu. Její centrální členění s předstupujícím rizalitem se štítem a celkový monumentální ráz prozrazují konzervativnější vliv klasicismu, který se v Tišnově projevil přibližně ve stejnou dobu také na projektu Antonína Blažka pro budovu okresního soudu a pošty. Ve školní budově se nacházelo osm tříd, posluchárna fyziky a chemie, kreslírna, ředitelna, sborovna a šest kabinetů. Gymnázium bylo od svých začátků vybaveno moderním zařízením, mimo jiné elektrickým osvětlením, ústředním topením a splachovacími záchody. Protože kapacita budovy nebyla příliš velká, do budoucna se počítalo s jejím rozšířením do prostorů sousedního městského chudobince.
Vysoké náklady na provoz školy vedly město Tišnov od roku 1923 ke snahám převést gymnázium do státní správy. Opakovaným žádostem však ministerstvo školství a národní osvěty vyhovělo až roku 1926. Školní budova však zůstala ve vlastnictví města, které přislíbilo její rozšíření o nové učebny a tělocvičnu. S ohledem na špatnou finanční situaci města poskytli část prostředků rodiče studentů. K přístavbě dvou křídel se šesti novými učebnami a kabinety došlo v letech 1933 a 1937 podle projektu tišnovského stavitele Josefa Vituly. Přestože Vitula navrhl moderní řešení, které mimo jiné využívalo železobetonové stropy, v architektuře obou křídel zohlednil původní záměr Rudolfa Svobody, takže přístavba není na fasádě vůbec patrná.
Před koncem druhé světové války zabrali nacisté budovu školy pro kanceláře letecké továrny Diana. Studenti gymnázia spolu s žáky čtyř dalších tišnovských škol našli útočiště v místní měšťanské škole. Gymnázium bylo mírně poškozeno při náletu Rudé armády dne 25. dubna 1945. Mnohem hůř dopadlo řádění německých vojáků, kteří poničili většinu vybavení. Po osvobození města sloužila budova potřebám Rudé armády až do června 1945, kdy byla pod vedením ředitele Rudolfa Břízy vyklizena. Do kancelářských prostor se opět nastěhovaly třídy a v červnu 1945 obnovil profesorský sbor pravidelnou výuku.
K dalším stavebním úpravám docházelo i po roce 1989. K pětasedmdesátému výročí školy byly upraveny interiéry a fasády. O šest let později byla v hlavní budově vybudována jídelna a odborné učebny pro dějepis a zeměpis. V roce 1997 pak vznikl spojovací most mezi hlavní a vedlejší budovou, v níž kdysi sídlila Hospodářská zimní škola. Po roce 2000 byly k osmdesátému výročí školy vybudovány centrální šatny a modernizována byla venkovní sportoviště.
✍️ Eliška Zeinerová, Petra Hlaváčková
