Vila Josefa Handlíře-Mouřinovského

Vila Josefa Handlíře-Mouřinovského

Téma Tišnov v nové republice
Kód T026
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Na Hrádku 667
GPS 49.34853N, 16.4262E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Když Josef Handlíř-Mouřinovský dokončil roku 1926 doktorská studia filozofie a teologie v Římě, začal působit jako kaplan v Tišnově, kde současně vyučoval katechismus na místním reformním reálném gymnáziu. Aktivně se zapojoval do místního kulturního a společenského dění. Dlouhá léta stál v čele Katolické vzdělávací jednoty a krátce působil také jako náčelník místní organizace Sokola. Ve své literární tvorbě se věnoval náboženským tématům, psal divadelní hry a populárně-naučné brožury, vycházející z jeho astronomických pozorování. V ulici Na Hrádku mezi farním kostelem svatého Václava a gymnáziem si na začátku třicátých let vybral jednu z volných stavebních parcel, kde se roku 1931 rozhodl postavit patrový dům. Stavební komise tišnovského městského úřadu mu udělila povolení k zahájení stavby v září roku 1931 a už v létě následujícího roku byl dům, vystavěný firmou Josefa Vituly, schválen k obývání. 

Plány k domu nevytvořil žádný z osvědčených tišnovských stavitelů, ale stavební podnikatel František Pisinger z brněnských Černovic. S Handlířem-Mouřinovským se zřejmě znali z katolických kruhů a během realizace stavby si vzájemně porozuměli. Stavební firmu Františka Pisingera totiž kněz prosadil roku 1938 také na stavbu tišnovského spolkového domu katolické vzdělávací jednoty, jíž předsedal. Pisinger navrhl knězi dvoupatrový dům na stísněné a svažité stavební parcele, což výrazně ovlivnilo jeho architekturu. Terén vyrovnává kamenem obložená podnož, která je tak vysoká, že se suterén nachází téměř v úrovni chodníku. Nejvýraznější částí domu s jednoduchými fasádami je mohutné zaoblené nároží se třemi okenními osami otočené do ulice. Další zaoblené nároží se nachází v zadní části domu, kterým prochází oválné schodiště do prvního patra. Do jednoduché fasády byla vložena okna s podokenními římsami, přecházejícími v zaoblené části do horizontálních pásů. Vnitřní dispozice odpovídala dobovým požadavkům na moderní bydlení, do okrouhlého nároží byly v každém patře situovány rozměrné obytné místnosti osvětlené trojicí oken.

Moderně působící projekt Františka Pisingera, ovlivněný soudobými stavbami v Brně, výrazně vybočoval z tehdejší tišnovské architektury, kterou ve dvacátých a třicátých letech ovládali místní konkurenční stavitelé Josef Vitula a Jan Hýkrda.

Po smrti Josefa Handlíře-Mouřinovského v roce 1960 prodala brněnská biskupská konzistoř dům místnímu národnímu výboru v Tišnově. Noví majitelé zasáhli v sedmdesátých letech do dispozice domu, který rozdělili podle pater na dvě bytové jednotky. V této souvislosti postavili nový boční vchod s vnějším schodištěm a současně nechali zazdít okna v původním obývacím pokoji a ložnici. Mezi léty 1990—1992 vznikla v domě půdní vestavba s dalším bytem. 

Dům ovlivněný moderní brněnskou architekturou měl v Tišnově začátku třicátých let značný vliv. Stál na pomezí tradičních vilových staveb a nastupujícího funkcionalismu, který se začal ve městě prosazovat až o několik let později. Jeho stavebních forem si všímali investoři i místní stavební podnikatelé v čele s Josefem Vitulou, jenž začal jednoduché půdorysy a hladké fasády využívat i na svých vlastních projektech.

 

 

✍️ Michal Kunt, Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
...
Mascot