Vila Vlasty a Karla Cejnkových

Vila Vlasty a Karla Cejnkových

Téma Tišnov v nové republice
Kód T025
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Kvapilova 762
GPS 49.346877N, 16.42939E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Dům manželů Cejnkových patří k několika málo tišnovským vilám vystavěným v závěru třicátých let ve stylu funkcionalismu. Vila byla postavena na ulici, která měla podle plánu městského inženýra Čeňka Vondráše procházet středem navržené vilové čtvrti. Široká ulice měla být podle ideální představy lemována výstavnými domy, tvořícími reprezentativní vstup do zahradního města. Stavebník vily Karel Cejnek, pocházející z rodiny tišnovského knihkupce a knihvazače, působil jako profesor na místním gymnáziu. Jeho žák Karel Šmarda na něj vzpomínal jako na mladého a štíhlého, energického muže s příjemným, zvučným hlasem, sympatickým po mnoha stránkách“. Cejnek později získal titul docenta a zbytek svého profesního života přednášel na katedře biologie pedagogické fakulty brněnské univerzity. Manželé Cejnkovi zakoupili pozemek v roce 1939 a vzápětí požádali o stavební povolení. Projekt vily pro ně vypracoval architekt Vratislav Vrzal, jeden z prvních absolventů oboru architektury na České vysoké škole technické v Brně, kde studoval u uznávaných architektů funkcionalismu Emila Králíka a Jiřího Krohy. Vrzala Karlu Cejnkovi mohl doporučit jeho přítel malíř Josef Jambor, kterému mladý architekt přestavěl dům s ateliérem na Brněnské ulici jen nedlouho předtím. Stavby, zkolaudované v létě roku 1940, se ujal tišnovský stavitel Josef Vitula. 

Patrový dům s rovnou střechou byl navržen ve výškově odstupňovaných a členitých kubických hmotách. Strohé puristické fasády doplnil architekt Vrzal několika nautickými prvky, jež vycházely ze soudobého lodního designu a využívali je často i brněnští architekti.  Patří mezi ně kruhové okno na dveřích nebo oblé zakončení balkonu s trubkovým zábradlím, které prochází průčelím v prvním patře. Jednoduché hranolové architektuře s hladkými fasádami přizpůsobil architekt i racionální řešení interiérů. Nenápadný hlavní vchod byl umístěn ze severního zahradního nároží. Na předsíň navazovala prostorná hala se schodištěm, osvětleným vysokým vertikálním pásem oken, prostupujícím obě patra. Toto obytné podlaží obsahovalo hlavní společenskou místnost rodiny a pokoj penzisty, obrácený do ulice. Obývací pokoj byl osvětlen velkým podélným oknem. Ve zvýšeném přízemí se dále nacházela kuchyně, komora, spíž a malý pokoj pro služku. Další obytné místnosti se dvěma koupelnami byly navrženy v prvním patře, kde mohli majitelé využívat prostornou střešní terasu s výhledem na kopec Klucanina. Do suterénu pak architekt vložil několik místností, sloužících jako prádelna, sušárna či sklad pro uhlí. 

Součástí projektu se stal také návrh zahrady, již měla tvořit okrasná část s keři a stromy, na kterou v zadní části pozemku navazovaly záhony se zeleninou, u nichž stály dva  nevelké přístřešky. Uprostřed zahradní plochy byl na křížení cest plánován kruhový bazén. Součástí zahrady měly být podle plánu i kamenité zídky alpina vyrovnávající terén za domem. Návrh velkoryse pojaté zahrady proveden nebyl. Z historických fotografií je patrné, že manželé Cejnkovi upřednostnili během válečných let spíše obvyklé zahradní prvky, doplněné několika trelážemi s popínavými rostlinami, takže v Tišnově zcela výjimečný návrh moderně působící zahradní architektury zůstal nenaplněn. 

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla v prvním patře vily přistavěna obytná místnost, která spolu s brizolitovou omítkou výrazně proměnila dosavadní funkcionalistickou architekturu domu. Novodobé stavební úpravy se dotkly také interiérů, v nichž se ovšem dochovalo několik původních detailů včetně schodiště z modřínového dřeva, patrně inspirovaného podobným schodištěm ve vile Vladimíra Povondry v ulici Pod Květnicí. Navzdory tomu zůstává vila manželů Cejnkových nejlepším dokladem moderní architektury v Tišnově, která ovlivňovala další projekty už v době svého vzniku. 

 

 

✍️ Kateřina Dědková, Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
...
Mascot