Vila ředitele živnostenské pokračovací školy Josefa Chmelaře, vystavěná na Husově ulici nedaleko zahradního města, patří k nejstarším a nejzajímavějším funkcionalistickým stavbám v Tišnově. Architektura ovlivněná podobou brněnských vil, zejména pak domy Bohuslava Fuchse, vznikla nedlouho po tišnovské spořitelně, jejíž projekt urychlil příchod funkcionalismu do města. Je možné, že podoba domu, představujícího mezi tišnovskými vilami něco zcela nového, proměnila způsob uvažování hned několika zdejších investorů, kteří měli vliv na práce tišnovských stavebních podnikatelů. Příklon k funkcionalismu se nejzřetelněji projevil v zakázkách Josefa Vituly.
Manželé Olga a Josef zakoupili nárožní parcelu v sousedství tehdejšího Masarykova náměstí v roce 1933 a na začátku říjnu téhož roku zažádali městský úřad o povolení stavby. Se stavebními pracemi hodlali začít okamžitě, neboť chtěli využít příhodného podzimního počasí. Spolu se žádostí předložili plány vyškovského stavebního mistra Josefa Mixy. Jak Josef Chmelař stavebního podnikatele ze vzdáleného města vyhledal, není známé, ale natolik moderně působící soukromou stavbu městský úřad v Tišnově dosud neřešil. To však úředníkům nebránilo v tom, aby dozorem pověřili osvědčeného stavitele secesních domů Jana Hýkrdu. Mixa, jehož firma celou vilu stavěla, na stavbu pravidelně dohlížela až do kolaudace v květnu 1934.
Stavba byla navržena na čtvercovém půdorysu, k němuž architekt připojil půlkruhový plášť schodiště, prostupující průčelím domu a tvořící zejména v prvním patře dominantní prvek celé stavby. Pravidelný půdorys vily je rozšířen také o obdélnou vstupní halu, nacházející se vpravo od schodiště. Elegantní zaoblené schodiště, zdůrazňující čistou geometrii funkcionalistických stavebních hmot, souviselo se soudobými realizacemi brněnských architektů, kteří si na začátku třicátých let začali uvědomovat neustále se opakující rutinu jednoduchých „bílých krabic“ a do svých projektů od té doby neváhali vkládat křivky, členité hmoty a neobvyklé materiály.
S racionální architekturou souviselo i rozvržení interiérů. Na vstupní vestibul navazovala hala, osvětlená velkým oknem, vloženým do obvodové zdi přilehlého oválného schodiště. Hala sousedila s kuchyní, toaletou, koupelnou a spíží, tvořila ale také zároveň vstup do obývacího pokoje a vedlejší ložnice. V prvním patře domu bylo možné z vnitřního schodiště vyjít na obě venkovní terasy, obklopující válcové schodiště, a do dvojice obytných pokojů. Dům doplňoval prostorný suterén s betonovým stropem, ve kterém se nacházela prádelna, sušárna a místnosti využívané jako sklep.
Elegantní funkcionalistická vila si zachovala svoji původní podobu až do roku 1987, kdy majitelé vyměnili dosavadní omítku za brizolit, odstranili velké okno na schodišti a nahradili jej luxfery. Architektury se však tyto změny nijak nedotkly, takže je možné vilu obdivovat v její původní podobě do současnosti. Její význam vyniká zejména při srovnání s dalšími tišnovskými funkcionalistickými stavbami, z něhož jasně vyplývá, že dům Josefa Chmelaře patří k tomu nejlepšímu, co v tišnovské meziválečné architektuře vzniklo. Budova hraje nepochybně významnou roli také v díle dosud nepříliš známého stavebního mistra Josefa Mixy, jehož osoba teprve čeká na své zhodnocení.
✍️ Jan Rosič, Michal Konečný
