Vila Karla Svítila

Vila Karla Svítila

Téma Tišnov v nové republice
Kód T021
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Brněnská 381
GPS 49.34295N, 16.4302E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Rodinný dům Karla Svítila na dnešní Brněnské ulici představuje obvyklý příklad výstavby soukromých domů raných dvacátých let 20. století v Tišnově. Poválečný nedostatek bytů mělo řešit Všeobecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Tišnov a okolí, založené roku 1921 na základě zákona o stavebním ruchu. Bývalý učitel v Nedvědici a následně správce důchodové kontroly Karel Svítil využil nabízenou stavební podporu hned v prvním roce působení družstva a jeho dům byl následně dáván za vzor. Tišnovská pojišťovna pak roku 1925 zařadila Svítilovu novostavbu mezi nejlepší reprezentativní příklady soukromých domů, jež byly vybudovány s jejím přispěním.

Vila vznikla při severní straně dnešní Brněnské ulice, která byla hlavním tahem na Brno, podél nějž také vedla železniční trať. Plánovaná stavba se tak nacházela v požárním obvodu dráhy, proto městský úřad požadoval splnění podmínek, které se týkaly nezbytného odstupu objektu od železnice, typu zdiva, krytiny nebo odvodu vody. Vlastník navíc musel část svého pozemku postoupit obci pro vznikající ulici Dobrovského, a tak jako další majitelé domů měl povinnost zřídit před svým domem chodník. 

Dům vystavěla roku 1922 firma zdejšího stavitele Jana Hýkrdy, který byl častým spolupracovníkem tišnovské městské rady a jako stavební znalec dohlížel na průběh výstavby. Jan Hýkrda navrhl architektonicky nenáročnou, samostatně stojící přízemní stavbu s obytným podkrovím, na jehož uličním průčelí vystupoval mohutný středový rizalit se dvěma okenními osami a korunní římsou v prvním patře. Stavitel použil tradiční architektonické prvky jako valbovou střechu a sokl z lomového kamene, které charakterizují tišnovské vilové stavby od konce 19. století. Strohé fasády, zbavené jakýchkoliv ornamentálních prvků, horizontálně členil široký vpadlý pás a jednoduché parapetní římsy, obdélná okna doplňovaly šambrány. Geometrickou přísnost průčelí odlehčovaly připojené trelážové konstrukce, po nichž se pnuly růže. Stavitel rozdělil interiéry domu příčnou chodbou, která v zadní části ústila do zahradního vchodu. V zadním traktu bylo také vloženo schodiště do patra. Do ulice směřovaly tři nejrozměrnější obytné místnosti. Mezi léty 1925 až 1928 bylo dodatečně zakryto schodiště k hlavnímu vchodu prosklenou verandou. 

Dům prošel několika stavebními úpravami. První proběhly ještě během druhé světové války, další zásahy v sedmdesátých letech a po roce 1980 byla k domu přistavěna kuchyně. Během poslední úpravy vznikly brizolitové fasády, jež setřely původní geometrické členění výplní. Přestože dům ztratil svůj původní vzhled, je dokladem konzervativního přístupu k tišnovské architektuře z počátku dvacátých let do současnosti. 

 

 

✍️ Aneta Kudelová, Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
...
Mascot