Městský stavitel František Ondráček, zastávající od roku 1905 pozici městského stavitele, navrhoval své stavby zejména v neorenesančním slohu, který se navzdory proměnám vkusu udržel v Tišnově až do začátku 20. století. Domy s neorenesančními fasádami vznikaly po roce 1900 na Brněnské ulici a ve středu města, ve stejném stylu byla stavitelem Tomášem Klikou navržena nejstarší tišnovská sokolovna, prvky renesance nesl městský chudobinec a na svých vilách je využíval také stavitel Bedřich Komárek. V neorenesančních formách navrhl roku 1905 brněnský architekt Vladimír Fišer i nadšeně přijatou radnici. Pozdní historismus zasáhl i některé stavby v okolí nově budované ulice, spojující střed města s nádražím. Vynikal z ní například rohový nárožní Hotel Funka s restaurací, stojící přímo naproti nádražní budově, či nedaleké vily Ludmila a Vanda, navržené opět stavitelem Tomášem Klikou.
V roce 1911 se v blízkosti mlýnského náhonu rozhodl vystavět svůj dům i stavitel František Ondráček, který překvapivě odmítl stavět vilu na Riegrově ulici a namísto toho vsadil na okázalý projekt patrové neorenesanční budovy o pěti okenních osách s vysokým stupňovitým štítem nad ústředním rizalitem. Dům s pásováním v omítce, nárožní bosáží, výraznými okenními šambránami a reliéfy v římse vycházel zřejmě ze staveb pražského architekta Antonína Wiehla, který v malebném stylu české renesance projektoval až do začátku 20. století. Jeho příkladu následovala řada konzervativně smýšlejících českých architektů, kteří okázale pohrdali nastupující moderní architekturou a své stavby zaštiťovali národním a vlasteneckým důrazem.
Ondráčkův dům v neorenesančním stylu však nakonec proveden nebyl. Po schválení projektu tišnovskou radnicí, která jako stavební dozor přizvala stavitele Bedřicha Komárka, došlo ke změně původního záměru. Stalo se tak pravděpodobně z finančních důvodů, neboť neorenesanční dekorace působily na dochovaném plánu velmi nákladně. František Ondráček předložil další plán, tentokrát v moderních secesních formách, v němž byl zrušený ústřední rizalit nahrazený rizalitem nárožním, který byl završen dekorativním trojlaločným štítem se dvěma malými obelisky, do něhož Ondráček vložil půlkruhové thermové okno. Na rizalit s bosáží v omítce navazuje fasáda se čtyřmi okenními osami s pásováním v přízemí a ve štuku provedenými kruhy s čabrakami mezi okny v prvním patře. V přízemí je na straně umístěn půlkruhově zaklenutý vstup se dvěma konzolami v podobě ženských obličejů. Nájemní dům, využívaný během první republiky rodinou Hoškových, patří díky své fasádě k nejvýznamnějším tišnovským stavbám ve stylu secese. Nedlouho poté vystavěl Ondráček i vedlejší dům, v jehož architektuře se vrátil k formám neorerenesance.
✍️ Andrea Javůrková, Michal Konečný