Letohrádek odborného učitele na tišnovské hospodářské škole Eduarda Klabačky byl jednou z posledních vil na Riegrově třídě, vystavěných v historizujících architektonických formách. Rodák z Hrádku na Vlárské dráze Eduard Klabačka patřil v prvních desetiletích 20. století k významným osobnostem Tišnova. V Tišnově působil jako oblíbený učitel a od roku 1922 zastával funkci ředitele zimní hospodářské školy. Současně byl členem několika hospodářských spolků, psal populární a vědecké texty a popularizoval zemědělské hospodaření. Do Tišnova se přistěhoval v roce 1907 z Prostějova a už o tři roky později zde zakoupil pozemek nedaleko Kuthanova sanatoria. O stavební povolení vily však zažádal až roku 1916, kdy oslovil tišnovského stavitele Bedřicha Komárka, který vystavěl už několik domů v sousedství. Byl mimo jiné tvůrcem dvou sousedních domů, vlastněných tišnovským berním exekutorem Bedřichem Richterem. Výstavba Klabačkova domu trvala v porovnání s tehdejší stavební praxí neobvykle dlouho, což způsobil nedostatek pracovních sil a materiálu během první světové války. Stavební práce se protáhly až do letních měsíců roku 1919, což mimo jiné způsobilo i některé změny v původnímu projektu. Stavební komise například zjistila, že na domě nebyl vystavěn druhý balkon na východním průčelí. Krátce po dokončení domu začal Eduard Klabačka vilu pronajímat a dále v ní nebydlel.
Bedřich Komárek navrhl pro Eduarda Klabačku okázalé rodinné obydlí v eklektickém stylu. Patrová vila byla vystavěna na přibližně čtvercovém půdorysu, ze kterého vystupuje několik rizalitů. Stavitel věnoval největší pozornost průčelí obrácenému do ulice, do kterého v patře umístil balkon a mohutný patrový rizalit s lichoběžníkovým štítem. Do zvýšeného přízemí, spočívajícího na kamenné podezdívce, pak vložil elegantní lodžii s otevřenou arkádou. V Komárkově architektonickém návrhu bylo na fasádách použito výrazné armování, motiv zjednodušeného obloučkového vlysu napodobujícího románský architektonický prvek a zalamované šambrány s useknutými konci. Investor však nakonec upřednostnil dekorativní prvky geometrické secese, takže nárožní armování vystřídaly pilastry, bosáž byla ponechána jen u oblouků lodžie, změnil se tvar okenních šambrán, balkon doplnily dekorativní vázy a lodžii uzavřela okna. Na fasádách se střídají dva typy omítek. Architektonické prvky jsou provedeny v hladké omítce, plochy pokrývá omítka režná.
Hlavní vchod byl umístěn v hlavním průčelí vedle lodžie. Uprostřed přízemí navrhl Bedřich Komárek halu se schodištěm do patra, směrem do ulice pak umístil velký prostorný pokoj, na který navazovala další obytná místnost s koupelnou. S halou sousedila kuchyně se spíží. Dva menší pokoje se nacházely v prvním patře. Součástí Komárkova projektu byla také zahradní úprava pozemku, již měly tvořit skupiny okrasných záhonů a sad umístěný za domem. Vila Eduarda Klabačky, představující jeden z posledních příkladů historizující architektury ve městě, skvěle zapadá mezi další vily vybudované na začátku 20. století. Lze předpokládat, že šlo zároveň o jednu z posledních vil Bedřicha Komárka, který v roce 1919 předčasně zemřel.
✍️ Sára Prokopová, Lenka Kalábová
