00:00
00:00
Vila Josefa a Ludvíka Sequensových

Vila Josefa a Ludvíka Sequensových

Téma Tišnov na prahu moderní doby
Kód T016
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Riegrova 389
GPS 49.34857N, 16.43112E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

Riegrova třída, navržená na sklonku 19. století, byla v prvním desetiletí 20. století postupně doplňována vilovými stavbami, k jejichž majitelům patřili lépe situovaní příslušníci tišnovské střední třídy. Na podobě nové promenádní ulice osázené kaštanovou alejí se v tomto období podíleli především místní stavitelé jako František Ondráček, Bedřich Komárek nebo firma Františka Brože a Julia Koppa. Stavební podnikatelé, vytvářející vlastní projekty, navrhovali investorům moderní domy zasazené do zahrad ve stylu pozdního historismu, eklektismu, secese a nezřídka ve svých plánech uplatňovali také malebné folklórní prvky, vycházející z děl oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče. O tomto typu vil se v dobových dokumentech psalo jako o letohrádcích či domech v „cottagovém stylu“, což mělo připomínat soudobou anglickou architekturu zahradních měst. Do této skupiny domů náleží také vila, kterou si nechali postavit bratři Josef a Ludvík Sequensovi. 

Hodinář Josef Sequens, provozující obchod s hodinami a šperky v Brně na dnešním náměstí Svobody, požádal o povolení stavby v roce 1910. Společně s Josefem vystupoval v žádosti i jeho mladší bratr Ludvík, který vlastnil obchod s hodinami a šperky v Tišnově. Oba sourozenci pocházeli z Chotěboře. Ludvík Sequens se v Tišnově usadil na konci 19. století, kde se oženil s dcerou místního kožešníka Bertou Machovou. Manželé bydleli v Jungmannově ulici naproti hotelu U zlatého jelena, kde se nacházela také jeho prodejna. S druhou, výrazně mladší manželkou se následně přestěhoval do bytu na hlavním tišnovském náměstí. Stavba vily na Riegrově třídě tak měla mimo jiné představovat lepší sociální postavení rodiny. 

V září 1910 schválila stavební komise projekt vily „ve slohu cottagovém“, která měla sestávat z verandy, předsíně, čtyř obytných pokojů, koupelny, kuchyně se spíží a dvou dalších pokojů umístěných v podkroví. Vila navržená tišnovským městským stavitelem Františkem Ondráčkem v eklektickém stylu byla zaměstnanci jeho firmy dokončena v říjnu následujícího roku.  

Na uličním průčelí vyniká boční rizalit se dvěma okenními osami, který vrcholí trojúhelným štítem s nástavcem v podobě rozeklaného frontonu. Stavitel doplnil štít dekorativními vázami a kartuší, do níž je vložen korunovaný štít. Nejvýraznějšími dekorativními prvky fasád jsou průběžný vlys pod korunní římsou s plastickými květinovými ornamenty a kartušemi a šambrány kolem oken, doplněné uchy s motivy kapek. Vchod do domu zakrývala dřevěná veranda. 

Rodina Sequenců prodala vilu Janu Wasserbauerovi, který působil od roku 1910 jako učitel a následně ředitel na místní občanské škole. V domě tak vyrůstal jeho syn, divadelní a filmový režisér, scénograf, pedagog Janáčkovy akademie múzických umění a jedna z významných osobností české moderní operní režie Miloš Wasserbauer. Umělec, patřící k nejvýznamnějším osobnostem spojeným s Tišnovem, vynikl především svým osobitým přístupem k provedení Janáčkových oper a prosazováním operních novinek. Vila prošla jen několika drobnými stavebními opravami a do současnosti si udržela svoji autentickou podobu ze začátku 20. století. 

 

 

✍️ Lukáš Stručovský, Lenka Kalábová

...
...
...
...
Mascot