Riegrova třída, navržená na sklonku 19. století, byla v prvním desetiletí 20. století postupně doplňována vilovými stavbami, k jejichž majitelům patřili lépe situovaní příslušníci tišnovské střední třídy. Na podobě nové promenádní ulice osázené kaštanovou alejí se v tomto období podíleli především místní stavitelé jako František Ondráček, Bedřich Komárek nebo firma Františka Brože a Julia Koppa. Stavební podnikatelé, vytvářející vlastní projekty, navrhovali investorům moderní domy zasazené do zahrad ve stylu pozdního historismu, eklektismu, secese a nezřídka ve svých plánech uplatňovali také malebné folklórní prvky, vycházející z děl oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče. O tomto typu vil se v dobových dokumentech psalo jako o letohrádcích či domech v „cottagovém stylu“, což mělo připomínat soudobou anglickou architekturu zahradních měst. Do této skupiny domů náleží také vila, kterou si nechali postavit bratři Josef a Ludvík Sequensovi.
Hodinář Josef Sequens, provozující obchod s hodinami a šperky v Brně na dnešním náměstí Svobody, požádal o povolení stavby v roce 1910. Společně s Josefem vystupoval v žádosti i jeho mladší bratr Ludvík, který vlastnil obchod s hodinami a šperky v Tišnově. Oba sourozenci pocházeli z Chotěboře. Ludvík Sequens se v Tišnově usadil na konci 19. století, kde se oženil s dcerou místního kožešníka Bertou Machovou. Manželé bydleli v Jungmannově ulici naproti hotelu U zlatého jelena, kde se nacházela také jeho prodejna. S druhou, výrazně mladší manželkou se následně přestěhoval do bytu na hlavním tišnovském náměstí. Stavba vily na Riegrově třídě tak měla mimo jiné představovat lepší sociální postavení rodiny.
V září 1910 schválila stavební komise projekt vily „ve slohu cottagovém“, která měla sestávat z verandy, předsíně, čtyř obytných pokojů, koupelny, kuchyně se spíží a dvou dalších pokojů umístěných v podkroví. Vila navržená tišnovským městským stavitelem Františkem Ondráčkem v eklektickém stylu byla zaměstnanci jeho firmy dokončena v říjnu následujícího roku.
Na uličním průčelí vyniká boční rizalit se dvěma okenními osami, který vrcholí trojúhelným štítem s nástavcem v podobě rozeklaného frontonu. Stavitel doplnil štít dekorativními vázami a kartuší, do níž je vložen korunovaný štít. Nejvýraznějšími dekorativními prvky fasád jsou průběžný vlys pod korunní římsou s plastickými květinovými ornamenty a kartušemi a šambrány kolem oken, doplněné uchy s motivy kapek. Vchod do domu zakrývala dřevěná veranda.
Rodina Sequenců prodala vilu Janu Wasserbauerovi, který působil od roku 1910 jako učitel a následně ředitel na místní občanské škole. V domě tak vyrůstal jeho syn, divadelní a filmový režisér, scénograf, pedagog Janáčkovy akademie múzických umění a jedna z významných osobností české moderní operní režie Miloš Wasserbauer. Umělec, patřící k nejvýznamnějším osobnostem spojeným s Tišnovem, vynikl především svým osobitým přístupem k provedení Janáčkových oper a prosazováním operních novinek. Vila prošla jen několika drobnými stavebními opravami a do současnosti si udržela svoji autentickou podobu ze začátku 20. století.
✍️ Lukáš Stručovský, Lenka Kalábová