Domy na Riegrově třídě stavěli na začátku 20. století zejména lépe situovaní obyvatelé Tišnova z řad státních zaměstnanců, advokátů, lékařů, učitelů a úspěšnějších podnikatelů. Před první světovou válkou mezi ně patřil také zdejší rodák a zaměstnanec berního úřadu Bedřich Richter, který si v nově budované části Tišnova zakoupil v letech 1906 a 1908 dvě stavební parcely. Se svou manželkou Annou zde hodlal vybudovat výstavné vily, které chtěl sám obývat a zároveň je pronajímat letním hostům. Na pozemku v sousedství sanatoria doktora Františka Kuthana se rozhodl vystavět vilu, jež měla obsahovat dva samostatné byty. Stejně jako mnozí majitelé domů v okolí oslovil Richter stavebního podnikatele Bedřicha Komárka, mimo jiné autora vily Josefa Pospíšila, postavené na protější straně ulice.
Mladý architekt navrhl na svažitém pozemku rodinné obydlí, které podle přání investora vycházelo z anglických venkovských domů. Varianty „cottage stylu“, jak jej nazývaly dobové písemnosti, se v době vzniku vily úspěšně prosadily také na řadě domů v jejím okolí. Komárek dodal projekt v dubnu 1907 a ve stejný měsíc zažádal Bedřich Richter o stavební povolení. Stavba zřejmě probíhala bez větších potíží, neboť v květnu 1908 zažádali majitelé o kolaudaci.
Architekt navrhl vilu s kamenným soklem a mansardovým patrem, završenou členitými polovalbovými a sedlovými střechami, jež byly osazeny vysokou korouhví. Ke středovému patrovému rizalitu v průčelí, zakončenému trojúhelným štítem, přidal velkou dřevěnou verandu, otevřenou arkádovými oblouky, která byla tradiční součástí většiny „anglických“ domů Riegrovy třídy. Komárek navrhl vilu v poměrně střízlivých architektonických formách, ale Bedřich Richter si její podobu představoval jinak. Na fasádu vily proto dodal architekt několik okázalých štukových dekorací, vycházejících z historismu. Nejvýrazněji působí obloukové římsy nad okny, do nichž architekt vložil neobarokní kartuše s reliéfy dětských hlaviček, obklopených vavříny a palmovými listy. Spolu s nimi pokrývají omítky také volutové konzoly s akantovými listy, lizénové rámy, šambrány a nárožní bosáž. Součástí dekorací na boční fasádě je páska nesoucí letopočet výstavby domu 1907. Richterova vila je tak skvělým příkladem značně konzervativního vkusu mnohých tišnovských stavebníků, kterým připadala stylová východiska 19. století jako měřítko dobré architektury.
V interiéru se počítalo se dvěma byty. Na hlavní vstup, nacházející se v zadní části domu, navazovala předsíň s vestavěným dvouramenným schodištěm do horního patra. Po jeho stranách se nacházely dvě kuchyně, směrem do ulice pak architekt navrhl dvě rozměrné obytné místnosti. Další pokoj byl umístěn na východní straně domu, takže jeho okna vedla do parku nedalekého sanatoria. Celou vilu původně obýval pouze Bedřich Richter s manželkou a čtyřmi dětmi. V roce 1921 však už v domě bydlel pouze s manželkou a tchyní, takže menší byt pronajímal svobodné učitelce z dívčí měšťanské školy Hedvice Zelínkové.
Stejně jako většina soukromých obydlí prošla i vila Bedřicha Richtera pozdějšími stavebními úpravami. Ty však nesetřely její architekturu ze začátku 20. století a dům je tak stále přítomným dokladem podoby tišnovské architektury z období vzniku Riegrovy třídy a vkusu jejích investorů.
✍️ Daniela Kuncová, Lenka Kalábová
