Pozemky kolem nově založené Riegrovy třídy byly na začátku 20. století nejžádanějšími a nejdražšími parcelami v Tišnově. Rozvoj nové části města si uvědomoval i stavební podnikatel František Brož, který v roce 1906 zakoupil od místního Sokola pozemky v sousedství nedávno vystavěné Jappovy vily. Stejně jako další tišnovští investoři té doby hodlal na získaných parcelách vystavět vily „ve slohu cottagovém“, jež chtěl následně prodat či pronajímat. Výstavbu vily, dnes známé pod jménem svého pozdějšího majitele Jana Jarocha, schválilo zastupitelstvo v roce 1906. Jako jedinou podmínku si město stanovilo umístění plotu, který měl být s ohledem na vzhled Riegrovy třídy ve stejné linii jako plot nedaleké Jappovy vily. Další Brožův dům, nacházející se dnes mezi oběma stavbami, v té době ještě vystavěn nebyl.
Plány k vile vypracovala Technická kancelář pro stavby všeho druhu Františka Brože a jeho společníka Julia Koppa. Oba architekti navrhli stylově pozoruhodný dům, ve kterém spojili architektonické prvky pozdního historismu se secesními a folklórními motivy. Přízemí vily vystavěné na členitém půdorysu spočívá na vysoké podezdívce z lomového kamene. Z průčelí obráceného do ulice vyniká mohutný nárožní rizalit, zakončený v prvním mansardovém patře dřevěnou lodžií s valbovou střechou. Z druhého nároží vyrůstá v patře štíhlá polygonální věž s okny, zastřešená vysokou plechovou střechou s bání. Mezi rizalitem a věží se v době vzniku domu nacházela dřevěná lodžie s vyřezávanými prvky. Fasády domu jsou členěny pásováním a bosáží v nároží. Doplňují je vysoké štíty s hrázděným zdivem, vyřezávané dřevěné konzoly, nesoucí přesahující okraje střech. Promyšlenou architekturu zdůrazňují i okna a dveře různých velikostí a typů, obvykle doplněné štukovými šambránami. Podle původního plánu měly být fasády domu velmi pestré. V přízemí hodlali architekti využít různé odstíny okrové barvy. Pro okenní rámy navrhli zelenou barvu, která se měla opakovat i na plechových částech střech, dřevěném obložení, rámech oken a na dveřích.
V Brožově projektu byla vila přístupná vstupním schodištěm ze zahrady. Jím se mělo vejít do haly, jejíž součástí bylo velké schodiště do patra. Halu obklopoval kabinet, na opačné straně pak kuchyně, směrem do ulice byl navržen salon a ložnice. V dalším podlaží byla umístěna rozlehlá předsíň, z níž se vstupovalo do tří obytných místností.
František Brož zemřel krátce po dostavění domu v roce 1909. Jeho žena Adalberta, žijící v Ledči nad Sázavou, jej nadále pronajímala. Vila byla v té době rozdělena na dva byty. Přízemní pokoje využíval majitel tišnovského železářství Otakar Zenotti s manželkou a pěti dalšími nájemníky, k nimž patřila služka a zaměstnanci obchodu. Horní patro obýval úředník a spolumajitel pražírny kávy Karel Pícha s manželkou. V roce 1913 pak celý dům koupil Otakar Zenotti, který v něm poskytoval ubytování dvěma učňům. V roce 1937 vilu získal vládní rada a prezident brněnské poštovní spořitelny Jan Jaroch. Se svou rodinou ji využíval zejména jako letní sídlo, ale po okupaci se do Tišnova přestěhoval natrvalo. Majitel v roce 1939 nechal odstranit dřevěnou lodžii v průčelí, kterou nahradil uzavřenou prosklenou verandou, vystavěnou podle plánů zednického mistra Františka Vejrosty z Moravských Knínic.
Jarochova vila, považovaná za jeden z nejzajímavějších domů v Tišnově, je zachovalým příkladem tišnovské architektury ze začátku 20. století. Dům, jehož podoba zřejmě vycházela ze soudobých architektonických vzorníků či časopisů, napodoboval styl vil budovaných ve větších městech rakousko-uherské monarchie. Spojení historismu a folklórních prvků, zejména pak dřevěných lodžií a hrázdění, však naznačuje i znalost děl architekta Dušana Jurkoviče, vytvářejícího na začátku století vlastní styl, ovlivněný moravskou lidovou architekturou. Architektura domu však mohla navazovat také na starší stavby, které na Riegrově ulici vystavěl začínající stavitel Bedřich Komárek.
✍️ Kateřina Hlavinková, Lenka Kalábová
