Po vydání říšského školního zákona v roce 1869 byla v celé rakousko-uherské monarchii zavedena osmiletá povinná školní docházka pro chlapce i dívky, což se záhy projevilo v masivní výstavbě školních budov. V Tišnově byla nejdříve zřízena smíšená škola, ale místní školní rada rozhodla roku 1885 o jejím rozdělení na obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a obecnou školu dívčí. Přestože bylo toto nařízení zcela v rozporu s moderním přístupem ke vzdělání, neboť kvalitnější vzdělání poskytovaly hlavně chlapecké školy, v posledních desetiletích 19. století šlo v monarchii o běžnou praxi. K rozdělení výuky došlo ve školním roce 1885/1886, obě samostatné školy však zůstaly v jedné budově pod vedením ředitele Maxmiliána Ševčíka a prvního nadučitele dívčí školy Ignáta Vlka. Tento neúnosný stav vydržel až do roku 1903, kdy zemská školní rada vyhověla požadavkům města a schválila výstavbu nové jubilejní měšťanské dívčí školy. Novou školu si mělo město vystavět u příležitosti oslav padesátého pátého výročí vlády císaře Františka Josefa I.
Tišnovští radní nejdříve počítali s tím, že škola vznikne přestavbou domu na náměstí v sousedství okresního soudu. Adjunkt státní technické služby při moravském místodržitelství v Brně Vladimír Fischer, který byl pověřen přípravou plánů, však přišel ještě s druhou variantou. Z vlastní iniciativy vypracoval návrh novostavby na volné parcele mezi okresním úřadem a městským chudobincem, jenž byl o několik desítek tisíc korun levnější. Úsporné opatření spolu s Fischerovými náčrtky, které byly zastupitelům předloženy v srpnu 1903, vedly k rychlému schválení navrhovaného řešení, k němuž měl Fischer dodat plány nejpozději do září téhož roku.
Architekt navrhl pro Tišnov moderně působící třípodlažní budovu na půdorysu písmene U s ústředním rizalitem, završeným trojúhelníkovým štítem. Budova souznící s architekturou sousedního okresního úřadu v sobě spojovala prvky historismu a secese. Pásování v omítce, pilastry mezi okny, sloupový portál a okenní šambrány vycházely z neorenesance, štukové dekorace v rizalitu či rozsáhlé dekorativně rámované pole na bočních fasádách zjevně ovlivnila secese. Soutěž, které se zúčastnili i zdejší stavitelé Bedřich Komárek a Jan Hýkrda, nakonec vyhrál stavební mistr z Březiny Josef Vykouřil a brněnský stavební podnikatel František Valenta, jejichž zaměstnanci dokončili projekt v roce 1905. Na realizaci školní budovy se podílelo také několik dalších tišnovských firem, kterým vycházel Fischer vstříc úpravami projektu. Využil například nabídky Vladimíra Tardyho, jenž vlastnil firmu na výrobu umělého kamene, z něhož sestavil schody ve vestibulu a tělocvičně. Fischerovy profesní zdvořilosti si dobře povšiml zejména starosta Müller, který se s mladým architektem následně často radil a nakonec mu svěřil i výstavbu tišnovské radnice. Celkové náklady na budovu činily přibližně devadesát tisíc korun, z nichž část pokryl příspěvek městské spořitelny. Moderní budova se stala výrazným prvkem na Riegrově třídě a pýchou města. Zpráva o její stavbě pronikla do oborového časopisu Zprávy spolku architektů a inženýrů v Čechách, a její výstavnost dokonce rozpoutala debatu, zda by se do ní neměli místo dívek přestěhovat chlapci.
Po vzniku Československa byla sice legislativně podporována společná výuka chlapců a dívek, ke zrušení dívčí školy v Tišnově však nedošlo. Budova však přestávala kapacitně vyhovovat. V srpnu 1934 proto přizvala městská rada brněnského architekta Bohuslava Fuchse, aby vytvořil plány k její přístavbě směrem k zahradě okresního úřadu. Fuchs dokončil projekt hranolové funkcionalistické přístavby v říjnu téhož roku a za měsíc začala firma Josefa Vituly se stavebními pracemi.
Na stavu školy se výrazně podepsaly události druhé světové války. V zápisu o převzetí správy školy z 19. května 1945 se uvádí, že budova je ve špatném stavu následkem bombardování a obsazení německým vojskem. V té době měla budova šestnáct místností, které sloužily potřebám Rudé armády. Mnoho dokumentů a cenností bylo odvezeno pryč, vybavení laboratoří —chemikálie, psací stroje nebo rádia — schovávali zaměstnanci školy u sebe doma, kabinety byly zamčeny a zabity hřebíky. Už před válkou se část chlapeckých tříd z Bezručovy ulice přestěhovala kvůli nevyhovující budově do nově přistavěných prostor dívčí školy. Po válce se sem přesunul i zbytek chlapeckých tříd, protože jejich škola byla vybombardována. Během její opravy došlo k výraznému zjednodušení fasády, ze které byla odstraněna většina secesních dekorací. Ke zrušení dělených škol, zavedení plošné koedukace a k plošnému založení státních základních škol došlo v roce 1948. V současné době budova stále slouží své funkci, od roku 2015 zde sídlí i základní škola Zahrada.
Obecná a měšťanská škola dívčí se stala jedním ze symbolů moderního Tišnova během působení starosty Františka Müllera. Její budova, ovlivněná brněnskou a vídeňskou architekturou státních institucí, otevřela cestu i mladému architektovi Vladimíru Fischerovi, který se zanedlouho stal jedním z nejvyhledávanějších projektantů na Moravě.
✍️ Anna Řezáčová, Petra Hlaváčková
