Viditelný rozvoj moderního Tišnova začal v roce 1895, kdy městská rada schválila proměnu nevýznamné Linhartovy uličky, končící v polích, na novou třídu, která později dostala název Riegrova. Téměř současně začaly na ulici vznikat důležité veřejné budovy, například sídlo okresního úřadu, sokolovna či Kuthanovo sanatorium, následované soukromými vilami a letohrádky. Jednu z prvních vil si na konci třídy v blízkosti sanatoria nechal v letech 1899—1900 vystavět kancelista tišnovského okresního soudu Josef Pospíšil. Rodák z Týniště u Kutné Hory, který se během svého života několikrát stěhoval za prací, zřejmě zamýšlel dům pouze jako investici, neboť žádost o udělení trvalého bydliště zaslal na tišnovský městský úřad až roku 1906. Tato skutečnost však nebránila tomu, aby svoji vilu, označovanou také jako letohrádek, vystavěl v okázalých architektonických formách. Parcelu zakoupil od města v září 1899 a současně oslovil mladého architekta a začínajícího stavebního podnikatele Bedřicha Komárka, který se krátce po dokončení tohoto domu natrvalo usadil v Tišnově. Je možné, že vila Josefa Pospíšila zde představovala Komárkovu první zakázku, která mu díky kvalitě provedení otevřela cestu k dalším investorům. Podoba domu pak zcela jednoznačně ovlivnila další stavby v Tišnově, zejména pak domy na Riegrově ulici, kde stojí některé vily s věžemi dodnes.
Podle protokolu stavební komise, která v prosinci 1900 dům po dokončení prohlédla, vznikla vila podle předložených plánů, vyhotovených v souladu se stavebními předpisy. Komárek ji navrhl v tehdy oblíbeném cottage stylu, propagovaném zejména soudobými časopisy, ve kterém spojil prvky historismu a secese. Patrová vila je vystavěná na přibližně čtvercovém půdorysu, z něhož vyniká polygonální věž s vřetenovým schodištěm a rizalit do Riegrovy ulice, propojený s věží krytou verandou. Stavba má poměrně střízlivé fasády, tvořené pouze štukovými okenními šambránami, výraznými hlavně na zdvojeném okně v přízemí, nad kterým se nachází trojúhelníkový fronton, a kordonovou římsou, oddělující přízemí a první patro. Římsu s dekorativním vlysem využil architekt pouze na překladu vstupní verandy. Nejvýraznějším prvkem stavby je polygonální věž, inspirovaná podobným prvkem na nedalekém sanatoriu, která je zastřešená vysokou jehlancovou střechou s ornamenty z barevných bobrovek.
Do přízemí zasadil Bedřich Komárek halu se šnekovým schodištěm, vedoucím do prvního patra, s níž sousedily kuchyň se spíží, jídelna a velký pokoj. Z obou velkých místností, které majitelům sloužily jako hlavní obytné prostory, vedly prosklené dveře na zahradu. Tři další pokoje s koupelnou a toaletou umístil architekt do prvního patra.
Josef Pospíšil s manželkou Aloisií a svými čtyřmi dětmi tak od roku 1900 vlastnil prostorný a pohodlný dům, patřící ve své době k nejzajímavějším stavbám ve městě. Po vzniku republiky získal Pospíšil místo ředitele kanceláře zemského soudu v Brně, takže vila byla majiteli obývána pouze v letních měsících. V srpnu 1923 se zde konala svatební oslava jeho dcery Marie, která si brala svého kolegu z Národního divadla, dirigenta Františka Stregu. Stavbu vlastnila rodina po celé období komunismu, přestože byla roku 1976 Marie Stregová odsouzena ke ztrátě svého podílu pro nedovolené opuštění republiky. Vila prošla několika drobnými stavebními úpravami a opravami, svoji podobu ze začátku 20. století si však udržela do současnosti a patří k nejvýznamnějším a zároveň nejdůležitějším stavbám v okolí Riegrovy ulice.
✍️ Kateřina Naušová, Michal Konečný