Vila Rudolfa Jappa

Vila Rudolfa Jappa

Téma Tišnov na prahu moderní doby
Kód T009
Typ Vila, rodinný dům
Adresa Riegrova
GPS 49.34984N, 16.427E
Památková ochrana Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany

K nejzajímavějším postavám tišnovského veřejného života v časech působení starosty Františka Müllera patřil zámožný sládek a zároveň nájemce klášterního pivovaru v Předklášteří Rudolf Japp. Přestože jeho manželka Alžběta pocházela z Frankfurtu nad Mohanem, v Tišnově vystupoval jako český vlastenec, člen zdejších spolků a proslul také výukou na zdejší zimní hospodářské škole. Během svého života působil jako sládek na různých místech na Moravě, kde získal řadu společenských kontaktů. Obchodní vztahy udržoval také s podnikateli v Brně, kde se seznámil s rakouským architektem Adalbertem Pasdirkem-Coreno, který si v moravské metropoli otevřel architektonickou kancelář roku 1898. Absolvent vídeňské akademie zde navrhoval zejména velké,  secesní architekturou ovlivněné vily, stavěné zejména v rychle se rozvíjejících předměstských čtvrtích, jako byly Pisárky či Černá Pole. Rudolf Japp se zjevně snažil napodobit životní styl svých brněnských přátel, takže si u Pasdirka-Coreno objednal projekt vily, kterým chtěl do Tišnova přenést velkorysost architektury velkých měst. Jeho záměr se podařil. Vila, jedna z prvních staveb na teprve nedávno vyměřené a založené Riegrově třídě, zásadně ovlivnila podobu dalších tišnovských domů a na dlouhá léta určila směr zdejší architektury a vkusu. Překonat její okázalý vzhled se však žádnému tišnovskému domu ze začátku 20. století nepodařilo. 

Vilu začali dělníci stavět na konci roku 1898 a podle zápisů městské rady ji dokončili v pozdním létě 1900. Samostatně stojící patrová vila, jejíž podoba vycházela ze soudobé vídeňské architektury, případně ze vzorníků či odborných časopisů o architektuře, byla vystavěna na nepravidelném půdorysu se dvěma různě pojatými fasádami. Průčelí obrácené do ulice tvořila středová osa se vstupem, přístupným schodištěm s malou terasou, nad kterým navrhl architekt rozměrné francouzské okno s balkonem. Vpravo od vstupu zakončoval dvě patra vysoký, výraznými štukovými dekoracemi doplněný štít, dominantou levé části fasády byla mohutná válcová věž s tamburem, kuželovou věží a plechovou korouhví. V nároží za věží se nacházela vyhlídková terasa s dřevěnou pergolou, podpíranou hranolovými pilíři. Štukovými dekoracemi byla pokryta i fasáda otočená do zahrady, završená půlkruhovým štítem, do něhož bylo zasazeno rozměrné thermové okno, vedoucí na půlkruhově vyklenutý balkon s kuželkovou balustrádou. V přízemí zahradní fasády umístil architekt rozsáhlou zimní zahradu, nesenou kovovou konstrukcí, zapuštěnou do zděné podezdívky. Podobně velkolepé byly i interiéry vily s oficiálními místnostmi v přízemí a obytnými pokoji v patře, navazující na centrální halu s ochozem. Vilu obklopoval rozsáhlý anglický park navržený zahradníkem z Předklášteří Edmundem Tenglerem, kolem něhož byl zřízen plot s mohutnými secesními pilíři. 

Přestože si Rudolf Japp pronajal na začátku 20. století také pivovar v Lomnici, velkolepá stavba, téměř od začátku zachycovaná na tišnovských pohlednicích, byla zjevně nad finanční možnosti rodinného rozpočtu. Nedlouho po Jappově smrti v prosinci 1907 se musela Alžběta Jappová z vily vystěhovat a celá stavba přešla do majetku Tišnova. V červnu 1908 vypsala radnice „na elegantní sídlo v moravském ráji“ veřejnou dražbu, v níž získal nemovitost tišnovský okresní soudce Jindřich Chuděj. Po jeho odchodu do Brna pak získal vilu obchodník s vínem František Hájek, který ji pronajal rodině inspektora státních drah Ladislava Zalaby. 

Zlatý věk vily nastal až po srpnu 1932, kdy nemovitost zakoupil hoteliér Antonín Franke, po němž v současnosti nese stavba jméno. Úspěšný podnikatel, vydavatel průvodců, podporovatel zdejšího turistického ruchu a iniciátor řady staveb, včetně tišnovské rozhledny, vytvořil z rozsáhlého sídla penzion s oblíbenou kavárnou, jehož elegance a pohodlí využívali během první republiky slavní hosté jako Jiří Voskovec a Jan Werich, Vlasta Burian, Eliška Junková, Bohuslav Fuchs, Václav Maria Havel či Gustav Frištenský. Antonín Franke provedl na domě několik stavebních zásahů, kterými proměnil jeho podobu. Nejvýraznější změna se dotkla zejména zrušení vyhlídkové terasy s pergolou, na jejímž místě vznikl další pokoj.

Na sklonku války byla vila poškozena leteckým náletem, během něhož přišla o podstatnou část secesních štukových dekorací. Její provizorně opravená fasáda zůstala výrazně jednodušší do současnosti, aniž by ovšem ubrala stavbě cokoli na její architektonické hodnotě. Po komunistickém převratu se do domu přestěhovalo tišnovské gymnázium a později také noví nájemníci. Vilu v neutěšeném stavu získali zpět potomci původních majitelů v roce 1990, kdy zahájili rozsáhlou památkovou rekonstrukci. Podle projektu zahradního architekta Drahoslava Šonského prošel náročnou obnovou také okolní anglický park. Vila se opět stala penzionem, do nějž zase zamířila řada slavných osobností v čele s herečkou Sigourney Weaver. Od roku 2007 slouží vila jako soukromý dům. 

Vila Rudolfa Jappa, známá také jako vila Franke, patří k nejvýznamnějším stavbám Tišnova. Na přelomu 20. století měla pro zdejší architekturu stejný význam jako nově vystavěná radnice. Díky svému elegantnímu vzhledu stála do značné míry u vzniku tišnovské vilové čtvrti a podoby Riegrovy ulice, jejíž domy se snažily alespoň částečně napodobit architektonické formy vily Japp až do druhého desetiletí 20. století. Věže, vysoké střechy a štíty, balkony či štukové dekorace na fasádách považovali tišnovští stavebníci za nezbytné. Vila si udržela svoji podobu do současnosti a nejlépe vypovídá o atmosféře počátků Tišnova jako zahradního lázeňského města s atmosférou přelomu 19. a 20. století. 

 

 

✍️ Tereza Čamborová, Michal Konečný

...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Mascot