Dolní část dnešní ulice Brněnská za hospodářským dvorem Humpolka nabízela kolem roku 1900 volné parcely k výstavbě moderních rodinných domů. Především na její severní straně se začaly stavět menší vilky, jejichž architektura, podobně jako na Riegrově třídě, spojovala historizující a secesní prvky. Výstavbu v této lokalitě uzavřela velká secesní vila majitele továrny na umělý kámen Vladimíra z Tardy, kterou projektoval vídeňský architekt Josef Zlatohlávek. Jeden ze zdejších stavebních pozemků zakoupila v roce 1900 i Marie Janíková, manželka úředníka a zaměstnance okresního soudu Ladislava Janíka, který pocházel z rodiny mlynářů v Rožnově pod Radhoštěm a v Tišnově se usadil roku 1893. V prvních letech společného života bydleli manželé ve starém domku na nároží dnešních ulic Drbalova a Parolkova. Následně se rozhodli vystavět vilu v zahradě, která by lépe odpovídala jejich společenskému postavení. Tak jak bylo v té době obvyklé, stavební řízení i výstavba probíhaly velmi rychle, takže se manželé do novostavby nastěhovali už po několika měsících v říjnu 1901.
Vila manželů Janíkových typově i stylově navazovala na sousední přízemní dům, který v roce 1900 navrhl pro lékaře Bohumila Hofmanna tišnovský stavitel Bedřich Komárek. Podle architektonických detailů, jako je tvar šambrán, obdélné suprafenestry dělené klenákem a rámované přímou nadokenní římsou, neorenesanční ornamenty konzol v suprafenestrách a armování, je možné předpokládat, že manželé Janíkovi oslovili stejného architekta. Součástí Janíkova domu se stala také dřevěná veranda, zakrývající vchod do zvýšeného přízemí nad kamennou podezdívkou. Na rozdíl od Hofmannova domu byla provedena v okázalejších architektonických formách, které jsou typické pro Komárkovy mladší stavby na Riegrově třídě. Uliční průčelí Janíkova domu je členěno středovým dvouosým rizalitem, který vrcholí trojúhelným štítem. Fasádu navíc člení malá okénka pod korunní římsou a do štítu je vloženo okno kruhové. Mezi malými okny byla vytvořena štuková erbovní kartuše s iniciálami stavebníka. Dům na čtvercovém půdoryse byl podsklepen, v přízemí se nacházely tři obytné místnosti, menší kabinet a kuchyně se spíží.
Podle sčítání obyvatel z roku 1910 bydlela společně s rodinou stavebníka Ladislava Janíka i Alžběta Jappová, která po smrti svého manžela, zámožného sládka Rudolfa Jappa, musela opustit rodinnou vilu na Riegrově třídě. Na sklonku života se přestěhovala do vily Ludmila nedaleko nádraží, kde také zemřela. Další zajímavou osobností, která je spojena s vilou na Brněnské ulici, je klasický filolog, gymnaziální profesor a vládní rada Tomáš Šílený, proslulý svými studiemi o antickém umění a archeologických vykopávkách. Dlouhá léta působil v Brně jako ředitel druhého českého státního gymnázia. V roce 1918 se jako vdovec potřetí oženil s Julií Oderskou, vdovou po tišnovském obchodníkovi Františku Oderském, který v roce 1913 zakoupil Janíkův dům. Václav Šílený jako penzionovaný státní zaměstnanec přijal roku 1920 místo prozatímního ředitele na reformním reálném gymnáziu v Tišnově, kde následně čtyři roky působil. I když vila prošla řadou stavebních úprav, udržela si svoji architektonickou podobu ze začátku 20. století do současnosti.
✍️ Michaela Charvátová, Lenka Kalábová