Rozvoj moderní městské zástavby Tišnova se na sklonku 19. století neprojevil jen na nově vytyčené Riegrova třídě, ale současně začaly nové soukromé domy vznikat také v dolní části dnešní Brněnské ulice. Kolem roku 1900 se stará cesta směřující do Brna a vinoucí se mezi zemědělskými pozemky začala proměňovat v promenádní ulici, lemovanou alejí a moderními domy zasazenými v zahradách. Penzionovaný nadučitel z Dolních Louček Antonín Hofmann požádal tišnovský městský úřad v červnu roku 1900 o stavební povolení „letohrádku ve slohu cottagovém“ v místě, které se tehdy nazývalo Za Humpolkou. Nezbytné úřední náležitosti ke stavbě, včetně projektu, vyřizoval za svého syna Bohumila Hofmanna, který patřil k výrazným osobnostem české menšiny ve vídeňském okrese Favoriten. V hlavním městě monarchie působil jako městský lékař, provozoval vlastní lékařskou praxi a řadil se mezi stovku doktorů hlásících se do státní služby v případě cholerové epidemie. Ve volbách opakovaně kandidoval do městské rady za vídeňskou čtvrť, kde bydlel. Když v roce 1933 zemřel, vyzdvihly jej noviny jako „dobrodince vídeňských Čechů“, který získal popularitu svou nezištností a léčením chudých zdarma. Výstavba Hofmannova domu byla dokončena během pěti měsíců a na konci října roku 1900 byla svolána stavební komise k jeho kolaudaci.
Hofmannova vila patřila ke skupině prvních rodinných domů, které byly postaveny na pozemcích poblíž panského dvora a zájezdního hostince Humpolka. Byl navržen jako protějšek k sousednímu rodinnému obydlí úředníka poštovního ředitelství Josefa Feistla. Antonín Hofmann oslovil mladého stavitele Bedřicha Komárka, který vytvořil plány k nevelké přízemní vile, v níž spojil historizující prvky s folklorními secesními motivy. Tak jak bylo pro jeho projekční činnost obvyklé, budovu navrhl na téměř čtvercovém půdorysu s působivým průčelím, doplněným štukovými dekoracemi. Na fasádu domu umístil trojici dvoudílných oken s nadsvětlíkem, které orámoval šambránami a římsami. Suprafenestry s klenákem doplnil rozvilinami a hlavní okno zdůraznil roztrženým frontonem. Detaily těchto architektonických článků byly nakonec realizovány v pozměněné podobě. Komárek navíc na stavbu přidal nárožní bosáž.
Směrem do ulice byly situovány dvě obytné místnosti, další pokoj s kuchyní měl okna obrácená do zahrady. Na obytný trakt navazovalo z východní strany křídlo na čtvercovém půdorysu, ke kterému byla v průčelí přistavěna otevřená dřevěná veranda s vyřezávanými prvky, kryjící vchod do zvýšeného přízemí. V tomto podsklepeném křídle se nacházela předsíň, dvouramenné schodiště, pokoj pro služku a dvě malé místnosti.
Lékař Bohumil Hofmann zřejmě do konce svého života neopustil vídeňské bydliště a tišnovský dům obýval jeho otec Antonín Hofmann sám. Po něm vlastnil vilu prostějovský rodák a obchodník se sodovkami Václav Vrána, obývající dům se svou rodinou. V roce 1934 byla dosud nedotčená stavba rozšířena o přístavbu pokoje do zahrady, kterou navrhl zednický mistr Alois Jedon.
Hofmannův dům představuje jednu z mála soukromých vil za Humpolkou, která se dochovala v původní podobě ze začátku 20. století bez výraznějších stavebních zásahů. Z doby výstavby pochází i většina prvků včetně dveří, oken či dekorativního plotu na vysokém kamenném tarasu, které v detailu skvěle dokládají podobu tišnovské architektury před první světovou válkou.
✍️ Lenka Kalábová
