Ulice Brněnská procházející středem města a ústící na nejstarší tišnovské náměstí Komenského patřila od středověku k nejdůležitějším částem města. Nacházely se na ní právovárečné domy tišnovských měšťanů, z nichž byly některé během 19. století přestavovány ve velkorysých historizujících formách. Neorenesanční styl se v historických ulicích města udržel až do prvního desetiletí 20. století. Jeho architektonických forem využíval například tišnovský stavitel Tomáš Klika, který vystavěl několik výstavných domů a vil na dnešní Janáčkově ulici a jemuž lze pravděpodobně autorsky připsat i několik zajímavých domů na ulici Brněnské. Jeho architekturu doplňovaly bosáže na nároží, šambrány kolem oken a detailně provedené štukové dekorace na fasádách, provedené pravděpodobně akademickým sochařem Antonínem Novotným z Lomničky. Tišnovskými měšťany oblíbené historizující architektuře přizpůsobili na začátku 19. století své projekty i další místní podnikatelé, jakým byl například stavitel Jan Hýkrda.
Hýkrdu oslovil na jaře 1907 kovářský mistr a tišnovský měšťan Vincenc Pokorný, který chtěl stavebně upravit a přestavět svůj dům na Brněnské ulici poškozený požárem. Celá stavba měla být rozšířená o další byty v prvním patře a pokoje se měly nově nacházet také nad průjezdem do rozsáhlého dvora, hospodářskými staveními a skladištěm. Hýkrda odevzdal projekt neorenesanční stavby, který byl však výrazně upraven. V pohledově levé části domu se nachází šest okenních os, opatřených šambránami s klenáky, čabrakami a konzolami. Vedle nich je ústřední rizalit s vraty, završený trojúhelným štítem s profilovanými římsami, do něhož je umístěna výrazná štuková kartuše s vysokým reliéfem stylizované ženské hlavy. Její secesní formy doplňují po stranách kartuše stylizované girlandy v podobě stuh. Zprava přiléhá k rizalitu další část rozsáhlého stavení s bosáží v přízemí, do níž jsou vložena okna s půlkruhovými záklenky. V prvním patře odděleném profilovanou římsou je pak sedm oken se šambránami a římsami nesenými dekorativními konzolami. Fasáda domu byla dokončena v roce 1907, kdy městský úřad vydal povolení k obývání.
Rozsáhlé architektuře odpovídal také velký vnitřní dvůr, do něhož byla roku 1913 vestavěna prádelna a kůlna, doplněná roku 1920 o budovu skladiště. Nedlouho poté zde majitel domu zřídil provaznickou dílnu firmy Antonína Mouky, na jejímž místě byla roku 1935 vystavěna moderní kovárna podle projektu Josefa Vituly. Kovářský provoz zůstal v domě zachován až do listopadu 1989, kdy byl znárodněný podnik přejmenován na Kovo. Rozsáhlý dům ze začátku století dokládá různé přístupy tišnovských investorů k architektuře před první světovou válkou, kdy se v jiné části města prosazovaly mnohem modernější stavební formy.
✍️ Michal Konečný