V roce 1850 byl v Tišnově zřízen okresní soud, na který o pět let později navázala nově zřízená okresní politická správa. Okresní úřad se sice po státní reformě roku 1868 přesunul do Brna, ale o třicet let později bylo rozhodnuto o jeho opětovném zřízení v Tišnově. Vedení zdejší radnice přijalo rozhodnutí státu s nadšením, neboť si od obnovení okresu slibovalo rychlý rozvoj města. Budovy okresních úřadů v té době nezřizoval stát, ale města, ve kterých měl úřad sídlit. Tišnovští radní se proto v říjnu 1895 rozhodovali mezi dostavbou radnice, zvýšením stávajícího okresního soudu o jedno patro a výstavbou nové budovy. S ohledem na požadavky státu bylo nakonec rozhodnuto o nové stavbě, která měla stát na rohu náměstí a nevýznamné Linhartovy uličky. Tento záměr prosazoval zejména starosta František Müller, toužící s několika radními proměnit uličku na výstavní třídu, kolem níž měla vzniknout nová tišnovská čtvrť. Státní úřady se záměrem města souhlasily a slíbily dodat k budově odpovídající plány. V této souvislosti byli osloveni inženýři technického oddělení moravského místodržitelství Hugo Skalda a Anton Ettmayer von Adelsburg, kteří dodali projekt třípodlažní nárožní budovy ve střízlivých neorenesančních formách. Sídlo správy politického okresu se nijak výrazně nelišilo od vzhledu dalších veřejných či státních budov, jejichž plány dodávalo místodržitelství na celou Moravu. Pro Tišnov však mělo mimořádný význam.
Přízemí stavby, vyrovnávající svažitý terén, doplnili architekti bosáží v omítce, do níž jsou zasazena rozměrná okna se štukovými šambránami. Z přízemí, odděleného od ostatních pater profilovanou římsou, vyniká zejména půlkruhově zakončený portál s pilastry, nad kterým je ve výšce římsy umístěn segmentový fronton. Okna v prvním patře jsou na obou fasádách doplněna trojúhelníkovým frontonem, ve druhém patře římsou s klenákem. Hlavní průčelí otočené do náměstí je hladké, fasádu do Riegrovy třídy navrhli architekti s podélným pásováním v omítce. Celou budovu okresní správy završuje vyložená římsa s konzolami, nad níž se nachází valbová střecha. V interiéru prostupuje stavbou široké dvouramenné schodiště, ústící ve všech podlažích do chodeb, ze kterých se vchází do místností. V době vzniku úřadu sídlila v přízemí berní správa, v prvním patře kanceláře okresního úřadu a ve druhém patře počítal návrh s prostorným bytem pro hejtmana a jednopokojovým bytem pro kancelářského sluhu.
Na základě dodaných plánů vyhlásila tišnovská radnice výběrové řízení na dodavatele, kterého se zúčastnila řada tišnovských podniků včetně stavebních firem Tomáše Kliky, Antonína Lepky a Jana Hýkrdy, přihlášeného spolu se zednickým mistrem Aloisem Hájkem. Z důvodů nejnižší ceny byla vybrána stavební firma brněnského podnikatele Františka Pawlů, který už v Tišnově postavil budovu Zimní hospodářské školy na nároží ulice Na Hrádku. Stalo se tak navzdory pomluvám, že zakázku získal díky svému příbuzenskému vztahu ke starostovi Müllerovi. Firma Františka Pawlů vystavěla okresní úřad pod dohledem inženýra Huga Skaldy v požadovaném termínu do září 1896. Po dokončení stavby navrhl Pawlů za budovou okresního úřadu vysokou zděnou ohradní zeď s bránou, za níž se nacházela zahrada. Na projektu se podílela také místní zámečnická firma Svítil a Kompr, klempíř Robert Kočka, stolaři František Slezák a Josef Dusík, okna zasklívala firma Josefa Valného a kamenické práce z pískovce z Drásova a Železného dodal Josef Stejskal. Sochařské a štukatérské prvky, jako například konzoly pod korunní římsou z římského cementu, jónské hlavice k pilastrům portálu či zubořezy, na fasádu a do interiérů dodal akademický sochař Antonín Novotný z Lomničky.
Stavba okresního úřadu byla následně rozšířena v roce 1926 podle plánů tišnovského stavitele Josefa Vituly, který navrhl přístavbu ve dvoře a prodloužení křídla vedoucího podél Riegrovy ulice. Po druhé světové válce sídlil v budově obvodní národní výbor, traťový dispečink pro československé dráhy a část úřadu sloužila jako lidová škola umění. V roce 2001 město budovu rekonstruovalo a zřídilo v ní část městského úřadu, aniž by zásadně pozměnilo původní vzhled úřadu. Projektem státních zaměstnanců Huga Skaldy a Antona Ettmayera von Adelsburg se do Tišnova poprvé dostala architektura vycházející z podoby městských paláců a činžovních domů. Velkorysost budovy převyšující okolní zástavbu ovlivnila další veřejné stavby v sousedství, které vznikly v následujících desetiletích, a její zasazení do urbanismu města, ovlivněné záměry starosty Müllera, podpořilo vznik Riegrovy třídy, která stála u vzniku nové vilové čtvrti.
✍️ Klára Janečková, Iva Palová, Michal Konečný
