Dominantou jižní strany náměstí Míru je nárožní dvoupatrový dům bývalé Kontribučenské záložny, známý jako hotel Květnice. Budova vznikla na místě nejstaršího tišnovského zájezdního hostince, takzvané Taberny nebo Taberny U Drbalů, zbořeného v roce 1908. Ve stejném roce vydala městská rada stavební povolení na výstavbu nové budovy, která byla dokončena v září roku 1909. Dům Kontribučenské záložny byl po vzoru velkých měst pojat jako reprezentativní stavba, v níž se nacházel peněžní ústav, hotel pro lázeňské hosty a návštěvníky města i elegantní restaurace. Kontribučenská záložna zcela odpovídala záměrům tehdejšího starosty Františka Müllera přetvořit zemědělskou obec na výstavné a turisticky zajímavé lázeňské město. S ambicemi starosty souvisel i výběr architekta Vladimíra Fischera, který už pro Tišnov navrhl dívčí školu na Riegrově třídě a zejména novou radnici. Mladý architekt, absolvent pražské technické vysoké školy, rozšířil své vzdělání ve vídeňských architektonických ateliérech a do Tišnova přenášel nejnovější architektonické podněty z uměleckých center. Tak tomu bylo i v případě Kontribučenské záložny, jejíž architektura vycházela z obdivovaného pražského hotelu Central, vystavěného architektem Friedrichem Ohmannem.
Tišnovský dům Kontribučenské záložny byl zbudován v nárožní parcele dnešního náměstí Míru a Komenského náměstí. Křídla na půdoryse písmene L svírají tupý úhel a obklopují vnitřní nádvoří. Obě průčelí s hrubou omítkou, doplněnou hladkými architektonickými prvky, jsou rozdělena pěti okenními osami. Hlavní fasádu směřující do náměstí zdůrazňuje segmentový štít nad korunní římsou s velkým kruhovým otvorem a nárožní křídlo do Komenského náměstí je členěno středním rizalitem, který po stranách rámují pilastry. Korunní římsa fasády je po stranách esovitě zvlněna a ve střední části se nad ní nacházejí dva půlkruhové prolamované oblouky. Štukové dekorace na fasádách vycházejí z historizujících a secesních motivů. Pro suprafenestry a parapety oken prvního patra, kde sídlila záložna, byla zvolena dekorace s tématy práce a spoření, což bylo v té době typické pro domy finančních institucí. Nacházejí se zde domácí zvířata jako králík a holubi, mísa s plody, snop klasů a rozkrojený chléb, modelované ve vysokém reliéfu. Uprostřed suprafenestry je vložen plastický medailon, v němž se střídají vyobrazení džbánu, kohouta a zemědělského náčiní. K funkci domu jako peněžní instituce se vztahují také reliéfy pod okny v krajních osách, v nichž je znázorněna polopostava krojované dívky vkládající peníze do pokladničky a včelí úl jako symbol hojnosti a pracovitosti. Její protějšek tvoří šohaj s početní tabulkou a naproti němu se nachází trezor s účetním fasciklem. Pojetí sochařských dekorací vychází ze secesního folklorismu, který na Moravě propagovali umělci kolem Sdružení výtvarných umělců moravských, jehož členem byl také Vladimír Fischer a mezi nimiž by bylo možné hledat i autora sochařské složky tišnovské záložny. Mohl jím být mladý sochař Václav Hynek Mach, s Fischerem často spolupracující v Brně, jenž se následně podílel na několika uměleckých dílech v Tišnově.
V přízemí domu se nacházela restaurace, procházející oběma křídly, jejíž interiéry osvětlovala rozměrná trojdílná okna s půlkruhovým zakončením. První patro si vyhradil peněžní ústav a do horního podlaží byly navrženy hotelové pokoje. Od roku 1918 začal v domě sídlit sekretariát agrární strany, ale funkce hotelu zůstala nepřerušena. V letech 1927—1938 zde působil hoteliér Antonín Franke a do hotelu zamířila řada významných osobností. Jeho součástí byly i apartmány ve Frankeho vile na Riegrově třídě, určené nejvíce prominentním hostům. Mezi provozovateli hotelu byl od roku 1948 také Karel Vachek, proslulý v tehdejším Tišnově svými velkolepými plány. Hodlal například zřídit lanovku, která by dvůr hotelu spojila s vrcholem Květnice, ovšem kvůli nevoli obyvatel města a jeho vedení nakonec z plánů sešlo. Vachkovi se přímo v hotelu narodil syn Karel, později známý jako slavný režisér a dokumentarista období pražského jara. Nedlouho po únoru 1948 byl provoz restaurace a hotelu zrušen. V budově sídlily několik let různé společenské a politické organizace. Město postrádající ubytovací prostory však hotel roku 1959 znovu otevřelo. Stalo se tak u příležitosti oslav sedmi set let města Tišnov, kdy se očekávaly vzácné návštěvy. Hotel Květnice prošel stavebními úpravami na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl provozovatelem národní podnik RaJ Brno-venkov. Svoji novou podobu získala restaurace, vinárna, bufet v přízemí i hotelové pokoje. Po sametové revoluci měnila budova majitele i funkci. V současné době je hotel v majetku města a je naplánovaná rekonstrukce podle projektu brněnského architekta Aleše Buriana.
Hotel Květnice, jedna z nejvýznamnějších staveb na tišnovském hlavním náměstí, představuje důležité svědectví společenského rozvoje Tišnova před první světovou válkou. Velkorysý projekt je zároveň jedním z nejlepších příkladů eklektického stylu, spojujícího prvky historismu a secese v Tišnově.
✍️ Natalia Filatova, Richard Haraším, Lenka Kalábová
