00:00
00:00
Hotel Květnice

Hotel Květnice

Téma Tišnov na prahu moderní doby
Kód T002
Typ Hotel, restaurace Víceúčelový objekt
Adresa náměstí Míru 120
GPS 49.349N, 16.4224E
Památková ochrana Kulturní památka

Dominantou jižní strany náměstí Míru je nárožní dvoupatrový dům bývalé Kontribučenské záložny, známý jako hotel Květnice. Budova vznikla na místě nejstaršího tišnovského zájezdního hostince, takzvané Taberny nebo Taberny U Drbalů, zbořeného v roce 1908. Ve stejném roce vydala městská rada stavební povolení na výstavbu nové budovy, která byla dokončena v září roku 1909. Dům Kontribučenské záložny byl po vzoru velkých měst pojat jako reprezentativní stavba, v níž se nacházel peněžní ústav, hotel pro lázeňské hosty a návštěvníky města i elegantní restaurace. Kontribučenská záložna zcela odpovídala záměrům tehdejšího starosty Františka Müllera přetvořit zemědělskou obec na výstavné a turisticky zajímavé lázeňské město. S ambicemi starosty souvisel i výběr architekta Vladimíra Fischera, který už pro Tišnov navrhl dívčí školu na Riegrově třídě a zejména novou radnici. Mladý architekt, absolvent pražské technické vysoké školy, rozšířil své vzdělání ve vídeňských architektonických ateliérech a do Tišnova přenášel nejnovější architektonické podněty z uměleckých center. Tak tomu bylo i v případě Kontribučenské záložny, jejíž architektura vycházela z obdivovaného pražského hotelu Central, vystavěného architektem Friedrichem Ohmannem.

Tišnovský dům Kontribučenské záložny byl zbudován v nárožní parcele dnešního náměstí Míru a Komenského náměstí. Křídla na půdoryse písmene L svírají tupý úhel a obklopují vnitřní nádvoří. Obě průčelí s hrubou omítkou, doplněnou hladkými architektonickými prvky, jsou rozdělena pěti okenními osami. Hlavní fasádu směřující do náměstí zdůrazňuje segmentový štít nad korunní římsou s velkým kruhovým otvorem a nárožní křídlo do Komenského náměstí je členěno středním rizalitem, který po stranách rámují pilastry. Korunní římsa fasády je po stranách esovitě zvlněna a ve střední části se nad ní nacházejí dva půlkruhové prolamované oblouky. Štukové dekorace na fasádách vycházejí z historizujících a secesních motivů. Pro suprafenestry a parapety oken prvního patra, kde sídlila záložna, byla zvolena dekorace s tématy práce a spoření, což bylo v té době typické pro domy finančních institucí. Nacházejí se zde domácí zvířata jako králík a holubi,  mísa s plody, snop klasů a rozkrojený chléb, modelované ve vysokém reliéfu. Uprostřed suprafenestry je vložen plastický medailon, v němž se střídají vyobrazení džbánu, kohouta a zemědělského náčiní. K funkci domu jako peněžní instituce se vztahují také reliéfy pod okny v krajních osách, v nichž je znázorněna polopostava krojované dívky vkládající peníze do pokladničky a včelí úl jako symbol hojnosti a pracovitosti. Její protějšek tvoří šohaj s početní tabulkou a naproti němu se nachází trezor s účetním fasciklem. Pojetí sochařských dekorací vychází ze secesního folklorismu, který na Moravě propagovali umělci kolem Sdružení výtvarných umělců moravských, jehož členem byl také Vladimír Fischer a mezi nimiž by bylo možné hledat i autora sochařské složky tišnovské záložny. Mohl jím být mladý sochař Václav Hynek Mach, s Fischerem často spolupracující v Brně, jenž se následně podílel na několika uměleckých dílech v Tišnově.

V přízemí domu se nacházela restaurace, procházející oběma křídly, jejíž interiéry osvětlovala rozměrná trojdílná okna s půlkruhovým zakončením. První patro si vyhradil peněžní ústav a do horního podlaží byly navrženy hotelové pokoje. Od roku 1918 začal v domě sídlit sekretariát agrární strany, ale funkce hotelu zůstala nepřerušena. V letech 1927—1938 zde působil hoteliér Antonín Franke a do hotelu zamířila řada významných osobností. Jeho součástí byly i apartmány ve Frankeho vile na Riegrově třídě, určené nejvíce prominentním hostům. Mezi provozovateli hotelu byl od roku 1948 také Karel Vachek, proslulý v tehdejším Tišnově svými velkolepými plány. Hodlal například zřídit lanovku, která by dvůr hotelu spojila s vrcholem Květnice, ovšem kvůli nevoli obyvatel města a jeho vedení nakonec z plánů sešlo. Vachkovi se přímo v hotelu narodil syn Karel, později známý jako slavný režisér a dokumentarista období pražského jara. Nedlouho po únoru 1948 byl provoz restaurace a hotelu zrušen. V budově sídlily několik let různé společenské a politické organizace. Město postrádající ubytovací prostory však hotel roku 1959 znovu otevřelo. Stalo se tak u příležitosti oslav sedmi set let města Tišnov, kdy se očekávaly vzácné návštěvy. Hotel Květnice prošel stavebními úpravami na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl provozovatelem národní podnik RaJ Brno-venkov. Svoji novou podobu získala restaurace, vinárna, bufet v přízemí i hotelové pokoje. Po sametové revoluci měnila budova majitele i funkci. V současné době je hotel v majetku města a je naplánovaná rekonstrukce podle projektu brněnského architekta Aleše Buriana. 

Hotel Květnice, jedna z nejvýznamnějších staveb na tišnovském hlavním náměstí, představuje důležité svědectví společenského rozvoje Tišnova před první světovou válkou. Velkorysý projekt je zároveň jedním z nejlepších příkladů eklektického stylu, spojujícího prvky historismu a secese v Tišnově. 

 

 

✍️ Natalia Filatova, Richard Haraším, Lenka Kalábová

...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Mascot